Typ psa

Typologie psů je systém třídění psů podle různých kritérií - nejen podle plemene nebo velikosti, ale také podle účelu, způsobu života a povahy. V moderní kynologii se setkáváme se dvěma hlavními přístupy.

Konstituční typologie

Konstituční typologie zkoumá vztah mezi stavbou těla a temperamentem - vychází z poznatku, že anatomická stavba psa souvisí s jeho nervovým typem a povahovou výbavou. Podle kynologa prof. Seiferleho rozlišujeme čtyři typy. Lymfatický typ se vyznačuje masivní stavbou, volnou kůží a klidným až flegmatickým temperamentem - typickým zástupcem je bernardýn nebo mastif. Hrubý (robustní) typ má silnou kostru, vyvinuté svalstvo a vyrovnaný, pevný nervový systém - patří sem německý ovčák nebo rotvajler. Suchý typ je šlachovitý, s minimálním podkožním tukem, vysokou pohyblivostí a rychlými reakcemi - typicky chrt nebo dobrman. Jemný typ má tenké kosti, jemnou kůži a často zvýšenou dráždivost - charakteristický pro vipeta nebo čivavu.

Funkční rozdělení

Funkční rozdělení je praktičtější pohled, který pomáhá budoucím majitelům při výběru psa. Pracovní psi vyžadují mentální i fyzickou zátěž - jejich spokojenost přímo závisí na vykonávání činnosti, pro kterou byli šlechtěni. Společenští psi mají jako prioritu adaptabilitu na život v úzkém kontaktu s člověkem - mají snížený lovecký či obranný instinkt a dobře snášejí bytové podmínky. Sportovní psi se vyznačují vysokým drivem (pracovní motivací) a ochotou spolupracovat s psovodem ve vysokém tempu. Asistenční a terapeutičtí psi mají extrémně vysoký práh dráždivosti, výjimečnou trpělivost a absenci agresivity.

Důležité je vědět, že označení „rodinný pes“ není kynologická kategorie, ale popis povahy konkrétního jedince. I pracovní plemeno může být skvělým rodinným psem, pokud jsou naplněny jeho pracovní potřeby - a naopak, společenské plemeno se špatnou socializací jím být nemusí.