Konfliktní chování psa
Konfliktní chování je psychofyziologický (psychicko-fyziologický) stav, který nastává tehdy, když jsou u psa současně aktivovány dvě nebo více protichůdných motivací. Nejčastěji jde o ambivalenci - například touha po odměně (motivační systém hledání) versus strach z neznámého objektu (obranný systém). Pes v tomto stavu neví, jak se rozhodnout, a jeho chování to odráží.
Když pes nedokáže vyřešit vnitřní konflikt, jeho mozek „přepne" na zdánlivě nelogickou, nesouvisející činnost. Tyto projevy nazýváme přeskokové chování (displacement behaviors). Nepřiměřený self-grooming (péče o sebe) se projevuje náhlým a intenzivním škrábáním nebo olizováním tlapek, přestože psa nic nesvědí. Očichávání země nastává uprostřed stresové situace - pes intenzivně zkoumá zem, aby se vyhnul očnímu kontaktu se spouštěčem a snížil napětí. Otřásání - když se pes oklepe jako po koupeli - je pokus zbavit se nahromaděného svalového napětí. Zívání a olizování nosu v tomto kontextu nesignalizují únavu ani hlad, ale pokus o sebeuklidnění.
Dlouhodobé nebo intenzivní vystavování psa neřešitelným konfliktům může vést k vážným behaviorálním poruchám. Naučená bezmocnost - pojem zavedený psychologem Martin Seligman - nastává tehdy, když pes zjistí, že žádná jeho reakce (útěk ani komunikace) nevede k uvolnění tlaku. Pes upadne do stavu apatie a rezignace, přestane reagovat na podněty a ztrácí motivaci.
Přesměrovaná agrese (redirected aggression) je dalším důsledkem: frustrace z nemožnosti vyřešit konflikt může vyústit v útok na nejbližší objekt - majitele, jiného psa nebo vodítko. Stereotypní chování jsou opakující se, bezúčelné činnosti - například chytání vlastního ocasu, neustálé kroužení nebo rytmické „žvýkání“ vzduchu - které slouží jako ventil pro chronický stres. Přítomnost stereotypního chování je vážným welfare signálem a může naznačovat chronicky nevhodné podmínky chovu.
Moderní kynologie pracuje s konceptem zóny učení. Pokud je pes v silném konfliktu, jeho kognitivní funkce jsou blokovány stresovými hormony a pes není schopen se učit - trénink v tomto stavu je neefektivní a může problém prohloubit. Úkolem psovoda je zvýšit vzdálenost od spouštěče natolik, aby se pes uklidnil a začal opět normálně fungovat. Zároveň je nutné snížit kritéria úkolu tak, aby pes „zažil“ úspěch a mohl konflikt vyřešit ve prospěch žádoucího chování.