Giardióza u psa

Giardióza je infekční onemocnění tenkého střeva způsobené mikroskopickým prvokem Giardia duodenalis (známým také jako Giardia lamblia). Na rozdíl od klasických vnitřních parazitů (červů) se giardie nepohybují volně ve střevě, ale pomocí přísavného disku se přichycují přímo na střevní sliznici. Tím mechanicky blokují vstřebávání živin, zejména tuků, a narušují trávicí procesy.

Přenos probíhá pozřením vysoce odolných cyst, které se nacházejí v kontaminované vodě (např. kaluže), v půdě nebo ve stolici infikovaných zvířat. Giardia je schopná přežít v chladném a vlhkém prostředí i několik měsíců, což dělá z veřejných prostranství a společných výběhů časté zdroje nákazy.

Klinický obraz giardiózy je typický chronickým nebo intermitentním (střídavým) průjmem. Stolice bývá světlá, hlenovitá a má nápadně mastný lesk (steatorea), což souvisí s poruchou vstřebávání tuků. Pes může hubnout, přestože chuť k jídlu zůstává zachována, a často trpí nadměrnou plynatostí.

Velkým problémem v kynologické praxi jsou bezpříznakoví přenašeči, kteří do prostředí vylučují miliony cyst, aniž by sami vykazovali známky onemocnění. Protože giardie mají zoonotický potenciál, některé jejich typy se mohou přenést i na člověka, zejména na děti nebo osoby s oslabenou imunitou, což vyžaduje důsledné dodržování hygienických zásad při manipulaci s nemocným psem.

Diagnostika vyžaduje specifický přístup, protože cysty se ve stolici nevylučují pravidelně. Doporučuje se proto sběr vzorků trusu během tří po sobě jdoucích dnů (tzv. třídenní sběr) pro koprologické vyšetření nebo využití rychlých antigenních ELISA testů.

Léčba bývá často zdlouhavá a zahrnuje podávání antiparazitik (fenbendazol) nebo specifických antibiotik (metronidazol). Úspěch léčby však stojí na důkladné dezinfekci prostředí, pravidelném praní pelíšků na vysoké teploty a omývání okolí konečníku psa šamponem, aby se odstranily cysty zachycené v srsti, které by mohly způsobit opětovnou nákazu při olizování.