Dysplazie kyčelního kloubu

Dysplazie kyčelního kloubu je chronické, progresivní onemocnění, které vzniká v důsledku nesouladu mezi tvarem kloubní jamky (acetabulum) a hlavicí stehenní kosti. Ve zdravém kloubu hlavice do jamky přesně zapadá, ale při dysplazii je kloub volný a nestabilní.

Tato laxita („volnost“) způsobuje při každém pohybu mikrotraumata, která vedou k zánětu, destrukci kloubní chrupavky a následnému vzniku nevratných kostních výrůstků – artrózy.

Ačkoliv je DBK primárně dědičné onemocnění s vysokou mírou dědičnosti, jeho finální závažnost výrazně ovlivňují faktory prostředí v období růstu, zejména nadváha, nadměrná fyzická zátěž (skákání, běh po tvrdých površích) a nesprávný poměr minerálů ve stravě.

Příznaky DBK se mohou objevit už u štěňat (kolem 4. až 10. měsíce), ale často se naplno projeví až v dospělosti. Typickým projevem je ranní ztuhlost, obtížné vstávání z tvrdého povrchu, „zaječí skoky“ při běhu (odraz oběma zadními končetinami najednou) a úbytek svalové hmoty na stehnech.

Diagnostika se opírá o odborné RTG vyšetření v sedaci. U chovných psů se oficiální RTG snímky vyhodnocují po dosažení dospělosti (obvykle 12–18 měsíců) a označují se stupni A (negativní) až E (těžká dysplazie). U štěňat rizikových plemen se však doporučuje i preventivní RTG vyšetření v dřívějším věku, kdy je ještě možné zasáhnout chirurgicky.

Péče o psa s dysplazií je celoživotní proces zaměřený na snížení bolesti a zpomalení degradace kloubu. Základem je udržování zdravé hmotnosti, protože každý kilogram navíc výrazně zatěžuje postižený kloub.

Léčba zahrnuje podávání chondroprotektiv, omega-3 mastných kyselin ke zmírnění zánětu a pravidelnou fyzioterapii (hydroterapie), která posiluje svalstvo bez zatížení kloubu. V pokročilých stádiích se využívá medikamentózní kontrola bolesti nebo radikální chirurgická řešení, včetně totální endoprotézy (náhrady) kloubu, která může psovi vrátit plnou mobilitu bez bolesti.