Vrozené a růstové vady u štěňat: jak je poznat a kdy je řešit s veterinářem?

📊 Výskyt: přibližně u 1,8–2 % všech čistokrevných štěňat
(v rámci všech orofaciálních rozštěpů tvoří rozštěp patra asi 59 % případů)

🔎 Co to je:
Rozštěp patra (palatoschisis) je vrozená vývojová vada, při které se během nitroděložního vývoje neuzavře střecha dutiny ústní. Vzniká spojení mezi ústy a nosní dutinou, které štěněti znemožňuje správné sání a dýchání.
Veterinář rozpozná defekt pohledem do tlamky už krátce po narození. Rozsah vady může být různý – od drobného otvoru po úplné rozštěpení patra i pysku.

👀 Jak to poznáte:
Majitel si většinou všimne, že štěně nepřibírá, při sání kašle nebo mu mléko vytéká nosem. Často je slyšet „chrochtavé“ dýchání, někdy se objevují i bílé bublinky u nosu – typický znak, že mléko proniká do dýchacích cest.
Štěně bývá unavené, málo aktivní a může zaostávat ve vývoji oproti vrhu.

💉 Dá se to léčit?
Ano, ale pouze chirurgicky. Operace se provádí ve věku několika týdnů, až je štěně silnější a schopné anestezie.
Do té doby je nutné ruční nebo sondové krmení, aby se zabránilo aspiraci mléka a zápalu plic.
Při menších rozštěpech bývá prognóza dobrá, u rozsáhlejších defektů nebo kombinace s rozštěpem rtu je opatrná.

🐶 U jakých plemen se objevuje nejčastěji:
francouzský buldoček, bostonský teriér, mops, labrador retrívr, zlatý retrívr

📊 Výskyt: vrozený hydrocefalus postihuje přibližně 0,5–2 % všech štěňat, u malých a brachycefalických plemen až 1–2 %, s vyšším rizikem v některých liniích.
(nejčastější mozková malformace u psů)

🔎 Co to je:
Hydrocefalus je vrozená nebo vývojová porucha mozku, při které dochází k nadměrnému hromadění mozkomíšního moku (CSF) v mozkových komorách. Zvýšený tlak narušuje vývoj a funkci mozku, což může vést k trvalým neurologickým potížím.
Veterinář si často všimne zvětšené, kulovité lebky, přetrvávající měkké fontanely („měkké místo“ na hlavě) a dalších typických znaků už v raném věku.

👀 Jak to poznáte:
Majitel může zaznamenat, že štěně:

• má neobvykle velkou nebo vyklenutou hlavu,
• je nejisté v pohybu, padá nebo se motá,
• reaguje zpomaleně, může mít záchvaty nebo šilhání,
• bývá unavené, málo hravé a hůře se učí.

Příznaky se obvykle rozvíjejí mezi 2.–6. měsícem věku, zejména u toy a brachycefalických plemen.

💉 Dá se to léčit?
Lehčí formy lze stabilizovat pomocí léků, které snižují tvorbu mozkomíšního moku (např. diuretika, kortikoidy) a tlumí záchvaty.
U závažnějších případů může být nutný chirurgický zákrok (zavedení shuntu), který odvádí tekutinu z mozku. Operace je však náročná, drahá a nese rizika komplikací.
U mírných forem je možný relativně dobrý život při klidném režimu, u těžkých bývá prognóza opatrná.

🐶 U jakých plemen se objevuje nejčastěji:
čivava, jorkšírský teriér, maltézský psík, mops, pomeranian, bostonský teriér, shih-tzu

📊 Výskyt: přibližně 1–1,2 % všech novorozených štěňat, u brachycefalických plemen až 1,5–2 %; v predisponovaných vrzích může být podíl postižených štěňat ještě vyšší

🔎 Co to je:
Anasarka je vrozená vývojová vada, při které se u plodu v děloze hromadí tekutina v podkoží a tělních dutinách. Postižená štěňata se rodí výrazně oteklá, těžká a deformovaná, s otoky hlavy, krku i končetin.
Z veterinárního hlediska jde o tzv. generalizovaný edém plodu, který vzniká v důsledku:

• genetických mutací,
• poruch vývoje placenty,
• nebo imunologické reakce mezi matkou a plodem (např. při inkompatibilitě krevních skupin a fetální izoerytrolýze).

U brachycefalických plemen bývá porod často komplikovaný, protože zvětšené plody blokují porodní cesty – proto se často volí císařský řez.

👀 Jak ji pozná veterinář a chovatel:
Na anasarku může upozornit už ultrazvukové vyšetření březí feny, které odhalí zvětšené plody s podkožní tekutinou.
Po porodu je postižení zřejmé – štěňata jsou:

• oteklá, těžká, s napjatou kůží,
• špatně dýchají nebo se vůbec nenadechnou,
• neprospívají a nereagují na stimulaci.

Většina silně postižených štěňat umírá krátce po porodu, i přes okamžitou veterinární pomoc.

💉 Dá se to léčit?
Ve většině případů nikoli – přežití těžké anasarky je velmi vzácné.
Lehčí formy mohou přežít při okamžitém vysušení, zajištění dýchání a odvodnění (diuretika), ale i tak vyžadují intenzivní péči.
Fena by měla být po takovém porodu vyloučena z dalšího chovu, protože genetická predispozice k anasarce je pravděpodobná.

🐶 U jakých plemen se objevuje nejčastěji:
anglický buldok, francouzský buldoček, mops, shih-tzu, bostonský teriér

📊 Výskyt: přibližně 0,5–1 % všech novorozených štěňat, u rizikových plemen (např. boxer, buldok, Newfoundland, maltézák) až 2–4 %

🔎 Co to je:
Vrozené srdeční vady (congenital heart defects, CHD) představují skupinu vývojových poruch srdce a velkých cév, které vznikají už během nitroděložního vývoje.
Nejčastěji jde o:

• ductus arteriosus persistens (PDA) – céva, která se po porodu nemá uzavřít,
• pulmonální stenózu – zúžení plicní chlopně,
• subaortální stenózu – zúžení výtokové části levé komory,
• defekt komorového septa (VSD) – otvor mezi srdečními komorami.

Tyto vady mohou způsobit přetížení srdce, snížený přísun kyslíku a postupné srdeční selhání, pokud nejsou včas rozpoznány.

👀 Jak to poznáte:
Příznaky se liší podle typu vady, ale nejčastěji majitel zaznamená, že štěně:

• rychle dýchá nebo se snadno zadýchá při hře,
• je unavené, spavé nebo omdlévá,
• neroste tak, jak by mělo,
• někdy má modravý jazyk nebo dásně (nedostatek kyslíku).

Veterinář často při běžné kontrole odhalí šelest na srdci, který je prvním vodítkem k dalšímu vyšetření.

💉 Dá se to léčit?
Ano — včasná diagnostika a léčba mohou výrazně zlepšit prognózu.
Při podezření na srdeční vadu se provádí echokardiografie (ultrazvuk srdce), případně rentgen a EKG.

• PDA lze často chirurgicky uzavřít,
• stenózy se řeší balónkovou valvuloplastikou nebo medikací,
• u mírných forem je možná dlouhodobá stabilizace pomocí léků.

Bez léčby však závažnější vady vedou k selhání srdce a zkrácení života.

🐶 U jakých plemen se objevuje nejčastěji:
boxer, anglický buldok, Newfoundland, kokršpaněl, maltézský psík, labrador retrívr

📊 Výskyt: postihuje přibližně 0,1–0,2 % všech štěňat, ale u predisponovaných plemen (např. jorkšírský teriér, maltézský psík, jezevčík, pudl) může být incidence výrazně vyšší

🔎 Co to je:
Portosystémový zkrat (PSS) je vrozená cévní anomálie, při které krev z trávicího traktu obchází játra a místo detoxikace proudí přímo do krevního oběhu. Játra tak nemohou odstraňovat toxiny z těla a ty se postupně hromadí v krvi i v mozku.
Veterinář rozlišuje dva typy:

• extrahepatální PSS – mimo jaterní tkáň, častý u malých plemen,
• intrahepatální PSS – uvnitř jater, častější u velkých plemen.

👀 Jak to poznáte:
Příznaky se většinou objevují po odstavení, když štěně začne přijímat pevnou potravu:

• po jídle bývá malátné, dezorientované nebo kolísá při chůzi,
• nepřibírá, má matnou srst a časté trávicí potíže (zvracení, průjem),
• může se objevit i pomočování, slepnutí nebo záchvaty.

Často působí jako „pomalé“ nebo „unavené“ štěně, které prostě nedrží krok s ostatními.

💉 Dá se to léčit?
Ano – léčba je možná a včasné řešení může být život zachraňující.
Veterinář provede krevní testy (stanovení amoniaku, žlučových kyselin), ultrazvuk nebo CT angiografii k potvrzení zkratu.

• U vhodných kandidátů se provádí chirurgické uzavření cévního zkratu (např. ameroidní konstriktor).
• U mírnějších forem nebo starších psů se volí dietní a medikamentózní léčba (nízkoproteinová dieta, laktulóza, antibiotika).

Bez léčby vede PSS ke závažnému poškození jater a nervového systému.

🐶 U jakých plemen se objevuje nejčastěji:
jorkšírský teriér, maltézský psík, shih-tzu, jezevčík, irský vlkodav

📊 Výskyt: v závislosti na plemeni postihuje přibližně 2–5 % samců, u boxerů až 9 %, u jorkšírů, pudlů, čivav a šeltií běžně 4–8 %.
Jednostranný kryptorchismus (jedno varle v šourku) je mnohem častější než oboustranný.

🔎 Co to je:
Kryptorchismus je vrozená vývojová vada, při které jedno nebo obě varlata nesestoupí do šourku během vývoje štěněte.
Za normálních okolností by měla varlata sestoupit z břišní dutiny do šourku do 6–8 týdnů věku, nejpozději však do 6 měsíců.
Pokud k tomu nedojde, mluvíme o kryptorchismu – varle může zůstat v tříselném kanálu nebo v břiše, kde je vystaveno vyšší teplotě a hrozí degenerace či nádorové bujení.

👀 Jak to poznáte:
Majitel si většinou všimne, že:

• štěně má prázdný šourek na jedné straně,
• nebo je šourek zcela prázdný (oboustranný kryptorchismus),
• u dospívajících psů může být patrná asymetrie šourku.

Veterinář při kontrole třísel obvykle varle nahmatá v podkoží nebo potvrdí jeho polohu ultrazvukem.
U oboustranného kryptorchismu jsou psi neplodní, ale i jednostranní by neměli být nikdy zařazeni do chovu, protože vada je geneticky dědičná.

💉 Dá se to léčit?
Neexistuje medikamentózní léčba, která by varle „stáhla“ do šourku.
Jediným řešením je chirurgické odstranění nesestouplého varlete (kryptorchiektomie), a to obvykle kolem 6–12 měsíců věku.
Zákrok se doporučuje i u jednostranných případů, protože ponechané varle má vysoké riziko nádoru (až 13× vyšší než u zdravých psů).

🐶 U jakých plemen se objevuje nejčastěji:
boxer, jorkšírský teriér, pudl, čivava, buldok, šeltie, německý ovčák

📊 Výskyt: přibližně 1–4 % všech štěňat, u predisponovaných linií a menších plemen může být incidence i vyšší; v běžné populaci zůstává pod 5 %

🔎 Co to je:
Pupeční kýla (hernia umbilicalis) je vrozená vada břišní stěny, která vzniká v místě, kde po porodu zůstává pupeční otvor po pupeční šňůře.
Pokud se tento otvor úplně neuzavře, může jím vyklouznout tuková tkáň nebo část orgánu (např. střevní klička) pod kůži.
Z pohledu veterináře se rozlišují malé, měkké kýly bez rizika uskřinutí a větší, napjaté kýly, které mohou ohrozit život, pokud dojde k zaškrcení obsahu.

👀 Jak to poznáte:
Majitel si obvykle všimne, že štěně má v oblasti pupíku měkký nebo pružný hrbolek.

• Kýla může být malá, měkká a volně stlačitelná – v tom případě většinou nebolí.
• U větších kýl může být boulička tvrdší, napjatá nebo bolestivá, někdy se rychle zvětšuje.

V případě, že se štěně nechce hýbat, má zvracení nebo bolest břicha, může jít o uskřinutí kýly – to je akutní stav, který vyžaduje okamžitou veterinární pomoc.

💉 Dá se to léčit?
Ano.
Většina (60–80 %) malých kýl se sama uzavře do 4–6 měsíců věku, nebo se řeší při kastraci jako jednoduchý chirurgický zákrok.
Větší nebo napjaté kýly (20–40 %) je vhodné operovat dříve, obvykle po 4. měsíci věku.
Operace je rutinní a rekonvalescence trvá jen několik dní.
Kýly s rizikem uskřinutí je ale nutné řešit okamžitě.

🐶 U jakých plemen se objevuje nejčastěji:
malý pudl, jorkšírský teriér, baset, jezevčík, shih-tzu, čivava

📊 Výskyt: odhadem méně než 1 % štěňat, většinou se objeví ojediněle ve vrhu; častější u plemen s krátkým, zatočeným nebo silně osvaleným ocasem

🔎 Co to je:
Zálomek je vrozená deformace ocasu, která se může projevit jako ohyb, zalomení nebo ztluštění jednoho či více ocasních obratlů.
Může jít o:

• vrozenou vývojovou anomálii kostry (nejčastěji u krátkoocasých plemen),
• nebo o následek poranění během porodu.

Ve většině případů nejde o funkční problém — pes nepociťuje bolest ani omezení pohybu, a zálomek má pouze estetický nebo chovný význam.

👀 Jak to poznáte:
Majitel obvykle zaznamená, že štěně má ocas:

• ohnutý, zalomený nebo s nepravidelným tvarem,
• na dotek ztluštělý nebo lehce tvrdší v místě ohybu,
• v některých případech je zálomek patrný až po několika týdnech růstu.

Veterinář může vyloučit jiné příčiny (např. zlomeninu nebo infekci obratlů) pomocí RTG vyšetření.

💉 Dá se to léčit?
Většinou není potřeba žádná léčba — pokud zálomek psovi nezpůsobuje bolest a ocas není deformován do té míry, že by překážel pohybu nebo hygieně.
V případě zranění ocasu (zlomenina, infekce, nekróza) se zvažuje amputace části ocasu, ale u vrozeného zálomku to bývá zbytečné.
Z chovatelského hlediska platí, že psi se zálomkem by neměli být zařazováni do chovu, protože vada může mít dědičný podklad.

🐶 U jakých plemen se objevuje nejčastěji:
mops, francouzský buldoček, bostonský teriér, corgi, buldok, australský ovčák

📊 Výskyt: celkově se malokluze (vady skusu) vyskytují až u 25–26 % štěňat, výrazný podkus nebo předkus pak u 5–10 %, podle plemene a genetické predispozice.
U čistokrevných plemen byla v nedávné studii (2024) zjištěna prevalence 33,8 %, zatímco u kříženců kolem 20 %.

🔎 Co to je:
Podkus nebo předkus označují nesprávné postavení čelistí vůči sobě:

• Předkus (prognathia inferior) – dolní čelist je delší než horní, typicky u brachycefalických plemen (mops, buldoček, boxer).
• Podkus (prognathia superior) – horní čelist je delší než dolní, častější u dlouholebých plemen (kolie, setr, retrívr).

V obou případech jde o malokluzi třetí třídy (MAL3), tedy o vadu postavení čelistí, která může být dědičná nebo růstová (vznikající při nerovnoměrném růstu čelistí).

👀 Jak to poznáte:
Majitel si obvykle všimne, že štěně má:

• viditelně kratší nebo delší čelist,
• při zavření tlamy zuby do sebe nezapadají,
• některé řezáky nebo špičáky tlačí do dásní nebo patra,
• může být přítomné slinění, zápach z tlamy nebo neochota kousat tvrdé granule.

U mírných případů se vada projeví až s růstem trvalých zubů (okolo 4–6 měsíců).

💉 Dá se to léčit?
Záleží na typu a rozsahu vady:

• Lehké formy (bez kontaktu zubů s dásní) se obvykle jen sledují.
• Závažnější malokluze vyžadují stomatologický zásah – úpravu nebo extrakci zubů, případně ortodontické pomůcky.

Vada má často genetický podklad, takže psi s výrazným podkusem či předkusem nejsou vhodní k chovu (pokud to neodpovídá standardu plemene).
Dobrou zprávou je, že mírný podkus u štěněte se někdy během růstu čelistí upraví spontánně, proto se doporučuje kontrola u veterinárního stomatologa kolem 6. měsíce věku.

🐶 U jakých plemen se objevuje nejčastěji:
mops, francouzský buldoček, boxer, shih-tzu, čivava, kolie, retrívr