Strachová agrese u psa

Strachová agrese je forma agresivního chování motivovaná strachem – pes útočí ne proto, že chce ublížit, ale proto, že se cítí ohrožený a nemá možnost úniku.

Platí zde princip „útok jako poslední možnost“: strachově agresivní pes se nejprve snaží situaci vyhnout a vysílá varovné signály (odvracení pohledu, schoulení, třes, olizování pysků, zívání), a teprve když jsou tyto signály ignorovány, přechází k útoku.

Právě proto je strachová agrese nejčastější příčinou pokousání – pes byl „zahnaný do kouta“ doslova nebo obrazně, tedy neměl bezpečnou možnost úniku.

Zásadně se liší od ofenzivní agrese, při které pes situaci aktivně vyhledává. Řešení strachové agrese je nejúčinnější kombinací desenzibilizace (postupné, velmi pomalé a kontrolované vystavování spouštěči strachu na úrovni, kdy pes ještě nepanikaří), protipodmiňování (změna emoční reakce – spojování spouštěče s něčím příjemným, například odměnou) a cíleného budování sebevědomí psa.

V závažných případech, kdy pes reaguje velmi intenzivně nebo je ohrožena bezpečnost okolí, je na místě spolupráce s veterinárním behavioristou a zvážení farmakologické podpory (např. léky na snížení úzkosti, které psovi pomohou vůbec se učit nové reakce na podněty).