Smysly psa

Pes disponuje senzorickým aparátem evolučně optimalizovaným pro potřeby predátora s noční a soumračnou aktivitou. Dominantním způsobem zpracování informací je čich (olfaktorika), zatímco zrak plní u většiny plemen sekundární funkci.

 

Čich - primární smysl

Psí čich je 10 000 až 100 000krát citlivější než lidský. Nosní sliznice psa má plochu až 150 cm² (u člověka jen 5 cm²) a čichový lalok v mozku - část zodpovědná za zpracování pachů - je v poměru k celkové velikosti mozku 40krát větší než u lidí. Vomeronazální orgán (Jacobsonův orgán) se nachází na patře za řezáky a slouží k detekci feromonů a chemických signálů. Pes ho aktivuje charakteristickým chováním - flémováním (pomalé nasávání pachu s mírně otevřenými ústy), což mu umožňuje vnímat emocionální stav a hormonální cyklus jiných jedinců. Pozoruhodnou schopností je stereo-čich: pes dokáže rozlišit, kterou nosní dírkou pach zachytil, což mu umožňuje rychle lokalizovat směr zdroje pachu. Pro výživu má dominance čichu přímý důsledek - pes hodnotí krmivo především podle vůně, ne podle chuti. Proto je aroma a čerstvost krmiva klíčovým faktorem při jeho přijímání.

 

Sluch

Pes vnímá zvuky ve frekvenčním rozsahu 40 Hz až 60 000+ Hz – tedy i v ultrazvukovém pásmu neslyšitelném pro člověka. Vysokofrekvenční zvuky drobných hlodavců, které pes zachytí, jsou pozůstatkem loveckého instinktu. Až 18 svalů ovládá každou ušní boltec nezávisle, což umožňuje psovi zaměřit zdroj zvuku s přesností na několik stupňů.

 

Zrak

Psí zrak není „horší“ než lidský - je jen specializovaný na jiné úkoly. Psi mají jen dva typy čípků (dichromazie - dvoubarevné vidění), což znamená, že vnímají svět v odstínech modré a žluté. Červená a oranžová se jim jeví jako odstíny šedé nebo žluto-hnědé. Díky vrstvě tapetum lucidum (odrazová vrstva za sítnicí, která zesiluje i minimální zbytky světla) vidí psi za šera až pětkrát lépe než lidé. Sítnice je bohatá na tyčinkové buňky, což psovi umožňuje zachytit i minimální pohyb na velkou vzdálenost - ostrost statického obrazu je však nižší: pes vidí statický objekt ostře na 6 metrů asi tak, jako člověk na 25 metrů.

 

Hmat a hmatové chlupy

Hmat není omezen jen na kůži. Klíčovou roli hrají vibrisy - hmatové vousy na tlamě, nad očima a pod čelistí. Tyto tuhé chlupy jsou hluboko zakořeněné v tkáni bohaté na nervová zakončení a zaznamenávají i jemné proudění vzduchu. Pomáhají psovi v orientaci v úplné tmě a chrání oči před přímým kontaktem s předměty.

 

Chuť

Chuť je u psů nejméně vyvinutým smyslem - mají přibližně 1 700 chuťových pohárků oproti 9 000 u člověka. Výběr potravy je proto ovlivněn mnohem více pachem a texturou než samotnou chutí. Zajímavostí jsou speciální chuťové pohárky na špičce jazyka určené výhradně pro vodu - aktivují se po konzumaci slaných nebo sladkých jídel a stimulují příjem tekutin. Pokud tedy pes občas „ohrnuje nos“ nad miskou, nedělá to kvůli chuti - s největší pravděpodobností mu nevyhovuje vůně, textura nebo teplota krmiva.

 

Právě proto obsahují mnohá levnější komerční krmiva syntetická aromata a tzv. digest (hydrolyzáty masa nanášené na granule po výrobě) - ne proto, aby psovi krmivo chutnalo, ale aby bylo pro jeho nos atraktivnější. Jde o trik pro čich, ne pro chuť. Naturální krmivo z kvalitních surovin voní jinak - méně synteticky a méně agresivně - protože neobsahuje umělé aromatické látky. Někteří psi zvyklí na intenzivně dochucená krmiva mohou zpočátku naturální krmivo odmítat právě z tohoto důvodu: jejich čichové receptory jsou „nakalibrované“ na umělou intenzitu. Nejde o rozmar - je to adaptace, která obvykle trvá několik dní až týdnů.