Parvoviróza u psa

Parvoviróza (parvovirová enteritida) je jedno z nejinfekčnějších a nejrychleji probíhajících virových onemocnění psů. Původce, psí parvovirus (CPV-2), je extrémně odolný „přeživší“ - v prostředí dokáže v infekčním stavu přetrvat měsíce až roky, přičemž odolává mrazu i většině běžných čisticích prostředků. Virus cíleně napadá rychle se dělící buňky v těle - nejprve v lymfatických uzlinách, poté v kostní dřeni (čímž ničí imunitu) a nakonec devastujícím způsobem v střevní sliznici. Výsledkem je totální destrukce střevní bariéry, což vede k masivnímu krvácení do trávicího traktu a nekontrolovanému průniku bakterií do krve (sepse).

Klinický obraz je dramatický a nastupuje velmi rychle. Pes začne úporně zvracet, je extrémně slabý a následně se objevuje profuzní (stříkavý) průjem s příměsí krve. Tento průjem má charakteristický, nasládlý hnilobný zápach, který je pro parvovirózu natolik typický, že ho zkušený chovatel rozpozná už při vstupu do místnosti. Štěňata ztrácejí tekutiny tak rychle, že během několika hodin dochází k hypovolemickému šoku.

Přenos je zákeřný - virus si domů můžete přinést na podrážkách bot z trávy, kde před časem vykonal potřebu infikovaný pes.

Léčba vyžaduje okamžitou hospitalizaci a intenzivní infuzní terapii k vyrovnání ztrát tekutin a elektrolytů. Jelikož jde o virus, neexistuje přímý lék, a tak se bojuje proti následkům - podávají se antibiotika proti sepse, léky proti zvracení a přípravky na ochranu žaludku.

Jedinou skutečnou zbraní je prevence - vakcinace. Štěňata se chrání sérií očkování (obvykle v 6., 9. a 12. týdnu), protože mateřské protilátky mohou vakcínu v raném věku blokovat. Místa, kde se „parvo“ vyskytlo, je nutné dezinfikovat koncentrovaným roztokem chlornanu sodného (např. Savo), jinak zůstávají nebezpečná pro jakékoli další neočkované zvíře.