Megaezofagus u psa

Megaezofagus (rozšířený jícen) není onemocnění samotné tkáně jícnu, ale porucha jeho hybnosti (motility). Jícen ztrácí svalové napětí a schopnost vykonávat peristaltické vlny, které posouvají potravu do žaludku. Stává se z něj ochablý, rozšířený vak, ve kterém potrava a voda jednoduše stojí a vlivem gravitace se vracejí zpět. Rozlišujeme vrozenou formu (častou u německých ovčáků či irských vlkodavů), která se projeví hned při přechodu na tuhou stravu, a získanou formu, která je často sekundárním příznakem jiných onemocnění (např. myastenia gravis nebo hypotyreóza).

Klíčovým příznakem je regurgitace. Na rozdíl od zvracení, které je aktivní proces doprovázený stahy břicha a nevolností, je regurgitace pasivní. Pes prostě skloní hlavu a potrava z něj „vypadne“ v téměř nezměněném stavu, často ve tvaru válečku. Největším nebezpečím je aspirační pneumonie (zápal plic z vdechnutí), ke které dochází, když se regurgitovaný obsah dostane do dýchacích cest. Právě to je nejčastější příčina úmrtí psů s touto diagnózou.

Management megaezofagu je založený na využití gravitace místo nefunkčních svalů. Pes musí být krmen ve vertikální poloze, k čemuž slouží speciální židle (tzv. Bailey chair), ve které pes sedí jako člověk. V této poloze musí setrvat alespoň 20 - 30 minut po jídle, aby potrava „spadla“ až do žaludku. Konzistence stravy je individuální - některým psům vyhovují tekuté kaše, jiným naopak pevné kuličky (tzv. meatballs). Ačkoli je tento stav náročný na čas i péči, při disciplíně může pes vést stabilní život.