Cushingův syndrom u psa

Cushingův syndrom (hyperadrenokorticismus) je endokrinní porucha charakterizovaná chronicky zvýšenou hladinou kortizolu v krvi. Kortizol je hormon „boje nebo útěku“, který je pro život nezbytný, ale jeho dlouhodobý nadbytek působí na organismus devastujícím způsobem - doslova „rozkládá“ tělo psa zevnitř.

Nejčastější příčinou (více než 80 % případů) je nezhoubný nádor hypofýzy (podvěsku mozkového), který do krve nekontrolovaně vylučuje signály pro nadledviny, aby produkovaly kortizol. Méně častou příčinou je nádor přímo na nadledvinách. Samostatnou skupinu tvoří iatrogenní Cushingův syndrom, který vzniká jako nežádoucí vedlejší účinek při dlouhodobé léčbě jiných onemocnění vysokými dávkami kortikosteroidů.

Klinický obraz je velmi specifický. Pes s Cushingovým syndromem trpí extrémní žízní a hladem (polyurie/polydipsie a polyfagie). Majitelé si často všimnou, že pes začne v noci vyžadovat venčení nebo začne vyjídávat odpadky. Typické „soudkovité břicho“ nevzniká z obezity, ale je kombinací zvětšených jater (játra pod vlivem kortizolu ukládají nadměrné množství glykogenu) a ochabnutí břišního svalstva. Kůže se stává tenkou až pergamenovou, srst vypadává symetricky na bocích a na těle se mohou tvořit vápenaté usazeniny (calcinosis cutis).

Diagnostika je náročnější a vyžaduje sérii hormonálních testů, jako je LDDS test (low-dose dexamethasone suppression), který sleduje, zda tělo psa dokáže zareagovat na uměle podaný steroid snížením vlastní produkce. Doplňkově se využívá ultrazvuk břicha k posouzení velikosti a struktury nadledvin.

Léčba je ve většině případů medikamentózní (nejčastěji účinnou látkou trilostan), kdy se cíleně tlumí enzymatická tvorba kortizolu. Ačkoli je léčba finančně náročnější a vyžaduje pravidelné kontroly krve, kvalita života psa se po stabilizaci hladiny hormonů dramaticky zlepší a většina symptomů, včetně kožních změn, během několika měsíců ustoupí.