Dysplazie loketního kloubu

Dysplazie lokte není jedno konkrétní onemocnění, ale souhrnný termín pro tři hlavní vývojové vady, které způsobují inkongruenci (nesoulad) kloubních ploch. Jedná se o FCP (odlomení vnitřní části loketní kosti), UAP (nepřipojení hákovitého výběžku kosti) a OCD (odloučení kousku chrupavky).

Společným jmenovatelem je nerovnoměrný růst loketní a vřetenní kosti během dospívání. Pokud jedna kost roste rychleji než druhá, vzniká v kloubu nepřiměřený tlak (tzv. „schůdek“), který vede k mechanickému poškození, bolesti a rychlému nástupu artrózy.

Příznaky se u velkých plemen objevují velmi brzy, často už mezi 4. a 6. měsícem života. Majitel si může všimnout mírného kulhání na přední končetinu, které se zhoršuje po zátěži, nebo typického vytáčení loktů směrem ven či dovnitř při chůzi. Pes bývá ztuhlý zejména po delším odpočinku. Na rozdíl od kyčlí, kde lze mnoho „zachránit“ cvičením, jsou problémy s lokty téměř vždy bolestivé a vyžadují včasný odborný zásah.

Diagnostika se opírá o RTG snímky ve speciálních projekcích, avšak v mnoha případech je nezbytné CT vyšetření, které dokáže odhalit i drobné úlomky (fragmenty), jež na běžném rentgenu nejsou viditelné.

Léčba je ve většině případů chirurgická a spočívá v artroskopickém odstranění volných úlomků a zarovnání kloubních ploch. Podobně jako u kyčlí i zde hraje klíčovou roli v prevenci kontrolovaný růst – vyhýbání se překrmování a nadměrnému suplementování vápníkem, které by mohlo urychlit růst kostí na úkor jejich kvality.