Psinka
Psinka je vysoce nakažlivé multiorgánové virové onemocnění, které postihuje nejen psy, ale i volně žijící masožravce (lišky, kuny, vydry).
Virus psinky (CDV) je blízký příbuzný viru spalniček a je mimořádně agresivní. Do těla proniká nejčastěji přes dýchací cesty (kapénková infekce) a následně se šíří do lymfatických uzlin, odkud napadá epitelové buňky po celém těle. Největší hrozbou psinky je její nepředvídatelnost - může začít jako nenápadné nachlazení a skončit fatálním poškozením mozku.
Onemocnění probíhá v několika formách, které se mohou prolínat:
- Slizniční forma - projevuje se vysokou horečkou, hnisavým výtokem z očí a nosu, kašlem (zánět plic) a průjmy.
- Kožní forma - typická je hyperkeratóza - nadměrné rohovatění a bolestivé praskání polštářků na tlapkách a nosní houby. Odtud pochází i historický název „Hard Pad Disease“ (nemoc tvrdých tlapek).
- Nervová forma - je nejzávažnější. Projevuje se tiky (záškuby svalů - tzv. psinkové myoklonie), poruchami koordinace, agresivitou nebo epileptickými záchvaty. Tato forma se může objevit i několik týdnů poté, co se zdálo, že pes slizniční formu překonal.
Diagnostika u neočkovaných psů se opírá o klinické příznaky a PCR testy z výtěrů. Specifickým znakem u psů, kteří prodělali psinku v období výměny zubů, je tzv. psinkový chrup - trvalé poškození a zežloutnutí skloviny (hypoplazie skloviny).
Léčba je pouze podpůrná a zaměřuje se na tlumení sekundárních infekcí a kontrolu křečí. Prognóza je při postižení nervového systému velmi nejistá a mnoho psů si nese trvalé následky po celý život. Jedinou spolehlivou ochranou je důsledná vakcinace, která v civilizovaných zemích výskyt tohoto onemocnění dramaticky snížila.