Bílá barva srsti

Bílá barva u psů se často zaměňuje s bílými znaky – jde však o geneticky odlišné jevy. Bílé znaky jsou malé bílé plochy na jinak pigmentovaném psovi, zatímco bílá barva znamená, že většina nebo celé tělo psa je bílé. Důležité je vědět, že „bílá“ u psů není jedna genetická situace – existuje několik zcela odlišných příčin, proč může být pes bílý.

První je extrémní piebald – pes zdědil nefunkční verzi piebald genu od obou rodičů (genotyp ss na lokusu S), což způsobilo, že bílé plochy pokryly téměř celé tělo. Právě tento typ bílé je nejrizikovější z hlediska vrozené hluchoty, protože pigmentové buňky chybí i v oblasti uší. Typickým příkladem je bílý bull terrier nebo bílý boxer.

Druhou příčinou je recesivní bílá – melanocyty (pigmentové buňky) jsou sice přítomné, ale nefunkční, což vede k bílé srsti bez pigmentu. Riziko hluchoty je zde nižší než u extrémního piebald.

Třetí situací je bílá jako standardní barevná varieta – například samoyed, bílý švýcarský ovčák nebo maltézský psík. Zde je bílá barva výsledkem kombinace genů pro maximální snížení pigmentace a je považována za normální a zdravou barevnou varietu daného plemene bez zvýšeného rizika hluchoty.

Čtvrtou příčinou může být kombinace genů pro ředění pigmentu – například u bichon frisé, kde více genů společně snižuje intenzitu pigmentu až na minimum viditelného zbarvení.