Atrofie sítnice

PRA (progresivní atrofie sítnice) není jedno onemocnění, ale celá skupina genetických poruch, které způsobují předčasné odumírání buněk sítnice. Sítnice funguje jako „film ve fotoaparátu“ - pokud jsou buňky (fotoreceptory) poškozené, obraz se nepřenáší do mozku. Jelikož jde o dědičné onemocnění, postihuje obě oči současně a je nevyléčitelné.

Prvním stadiem je noční slepota (nyktalopie). Pes může po setmění narážet do předmětů, odmítat jít po schodech do tmavé chodby nebo zůstat „ztuhlý“ na místě, když se náhle zhasne světlo. Při dopadu světla (např. baterky nebo blesku) mají oči psa nezvykle silný, až kovový odlesk. Je to tím, že se sítnice ztenčuje a odrazová vrstva za ní (tapetum lucidum) je více viditelná. Můžete si všimnout i rozšířených zornic. Oko se snaží zachytit více světla, proto jsou zornice často nepřirozeně velké a pomaleji reagují na světlo. V konečném stadiu dochází k úplné slepotě, přičemž se k PRA může přidat i sekundární zákal čočky (katarakta).

Protože léčba neexistuje, klíčovou roli hraje genetické testování (DNA testy) u chovných jedinců, které dokáže odhalit přenašeče ještě předtím, než se onemocnění projeví u potomků.

Dobrou zprávou je, že jelikož je ztráta zraku při PRA postupná, psi mají čas se na tento stav adaptovat. Jejich život se přesouvá více do světa pachů a zvuků. Slepý pes dokáže vést plnohodnotný život, pokud mu majitel doma nepřestavuje nábytek a na procházkách ho vede na vodítku s jasným hlasovým vedením.