Ataxie u psa

Ataxie je neurologický klinický příznak, který definuje ztrátu koordinace svalových pohybů. Na rozdíl od paralýzy (ochrnutí) při ataxii pes stále dokáže pohybovat končetinami, ale jeho pohyb je neuspořádaný a nepřesný.

Podstatou je porucha v přenosu informací mezi tělem a mozkem, kdy nervový systém nedokáže správně zpracovat polohu končetin v prostoru. Ataxie není diagnóza sama o sobě, ale projev poškození nervového systému, které může být způsobeno traumatem, zánětem, otravou, nádorem nebo degenerativním onemocněním.

Podle místa poškození rozlišujeme tři základní formy.

• Senzorická (proprioceptivní) ataxie vzniká při poškození míchy, kdy pes ztrácí vědomí o tom, kde se nacházejí jeho tlapky. Typickým znakem je „tahání" zadních nohou, pokládání tlapek na vrchní stranu (tzv. knuckling) nebo nejistý postoj.
• Vestibulární ataxie souvisí s poruchou rovnovážného aparátu v uchu nebo mozku. Pes s touto formou se naklání na jednu stranu, padá, krouží a často má typicky nakloněnou hlavu (head tilt).
• Cerebelární ataxie je důsledkem poškození mozečku (centrum koordinace). Pes se pohybuje jako opilý, má široký postoj a typickou hypermetrii - dělá přehnaně vysoké, nepřirozené kroky, jako by neustále něco překračoval.

Diagnostika vyžaduje komplexní neurologické vyšetření, které zahrnuje testování reflexů a reakcí na polohování. Jelikož může být příčin mnoho - od hernie meziobratlové ploténky až po infekční onemocnění či otravy - jsou často nezbytné pokročilé zobrazovací metody jako MRI (magnetická rezonance) nebo analýza mozkomíšního moku.

Léčba je vždy zaměřená na primární příčinu - zatímco u otrav nebo zánětů může být stav reverzibilní, u degenerativních onemocnění je cílem management kvality života a úprava prostředí (např. neklouzavé podlahy), aby se minimalizovalo riziko úrazu psa při pádech.