Kdo je pro vašeho psa ten "jeho člověk" - ten, komu se dívá do očí, komu důvěřuje, koho následuje i bez povelu jako stín? Říká se, že pes má jednoho pána. Věda ale ukazuje něco jiného - psi si nevybírají vůdce, ale partnera. Takového, u kterého se cítí v bezpečí, rozumí mu a dokáže mu svěřit celé své srdce.
A jak poznat, že jste právě vy tím člověkem? Exituje deset jasných znaků - a některé vás možná překvapí.
- 1️⃣ Pes si nevybírá „pána“, ale partnera.Moderní etologie i neurověda potvrzují, že psi nereagují na hierarchii, ale na důvěru, klid a předvídatelnost.
- 2️⃣ Vůdcovství není o síle, ale o jistotě.Pes přirozeně následuje toho, kdo mu dává jasné, klidné a spravedlivé vedení – ne strach, křik ani nátlak.
- 3️⃣ Důvěra vzniká z každodenního chování.Psi rozpoznávají, kdo je respektuje, kdo s nimi komunikuje laskavě a kdo je nikdy nezradil.
- 4️⃣ Věda mluví jasně: emoční vazba je klíč.fMRI výzkumy (Berns) ukazují, že mozek psa reaguje na svého člověka podobně jako na matku nebo blízkého přítele.
- 5️⃣ Existuje 10 znaků, že jste pro psa „ten člověk“.Od očního kontaktu přes sdílený klid až po to, jak se k vám vrací ve stresu – chování psa prozradí všechno.
- 6️⃣ Dominance je mýtus. Vztah je skutečnost.Pes, který vám věří, vás nepotřebuje poslouchat ze strachu. Chce být s vámi, protože s vámi cítí bezpečí.
- 👉 Ale pokud chcete vědět, proč právě vy jste pro svého psa ten člověk, čtěte dál ↓
Po staletí jsme si vyprávěli příběh o "pánovi a jeho psu". O člověku, který si svou autoritou podmaní zvíře a získá jeho poslušnost. Tento obrat se hluboko zakořenil v kultuře, literatuře i běžném tréninku psů - a dodnes ovlivňuje způsob, jakým o psem přemýšlíme.
Moderní věda ale tento příběh přepisuje. Jak upozorňuje profesorka Bonnie V. Beaver ve své práci Canine Behavior: Insights and Answers (2010), pojem dominance byl do vztahu člověk-pes přenesen z chování vlků, aniž by odpovídal realitě. Domácí pes totiž nežije ve "smečce" v pravém smyslu slova. Jeho sociální struktura se přizpůsobila životu po boku lidí - a ten funguje na zcela jiných principech než hierarchie a boj o postavení.
„Pes nikdy nevidí člověka jako vůdce smečky. Vidí ho jako jistotu – spolehlivý zdroj bezpečí a předvídatelnosti.“
Už v 90. letech začali James Serpell, John Bradshaw a Naomi Rooney upozorňovat, že psi nevnímají lidi podle postavení, ale podle emoční stálosti, způsobu komunikace a spolehlivosti interakcí. Jejich výzkumy, později potvrzené i neurovědeckými studiemi Gregoryho Bernse, ukazují, že mozek psa reaguje na "svého člověka" podobně jako mozek dítěte na rodiče:
aktivují se centra důvěry, odměny a klidu - ne strachu či podřízenosti.
Z toho vychází moderní model, který behavioristé nazývají human-dog partnership - partnerství, ne nadvláda. Pes se neřídí tím, kdo je nejhlasitější nebo fyzicky nejsilnější. Rozpoznává, kdo se chová konzistentně, kdo reaguje klidně i v nejistotě, a kdo umí vést beze strachu a s respektem. Takového člověka pak pes přirozeně následuje - ne z poslušnosti, ale z důvěry.
A právě tady začíná skutečný příběh o tom, koho si pes vybere za svého člověka.
Zdroj: Canva.com
🧬 Co znamená, že si pes "vybral svého člověka"
Každý pes má kolem sebe mnoho milujících lidí - a přesto jen u jednoho z ich najde klid. Tomu člověku se dívá do očí jinak, čeká na jeho reakci, orientuje se podle jeho emocí. Není to náhoda, ale výsledek tisíciletého soužití a precizně vyladěných mechanismů v psím mozku.
🧩 Jak funguje vazba v mozku psa
Neurovědec Gregory Berns (autor knihy How Dogs Love Us, 2013) pomocí funkční magnetické rezonance ukázal, že psí mozek reaguje na pach a hlas "svého člověka" aktivací stejných oblastí, které zpracovávají odměnu a bezpečí. Konkrétně jde o amygdalu (centrum emocí a paměti) a caudatus nucleus (centrum odměny).
Jinými slovy - pes doslova cítí, že je v bezpečí, když je se "svým člověkem."
Když pes vnímá známy hlas nebo vůni, mozek uvolňuje oxytocin - neuropeptid, který podporuje lásku, důvěru a sociální vazbu. Stejný mechanismus se objevuje nejem mezi rodiček a dítětem ale i mezi partnery nebo přáteli. U psa a člověka jde o vzácný příklad mezidruhového propojení, při němž se oxytocin uvolňuje na obou stranách - pes i člověk doslova sdílejí společný chemický jazyk náklonnosti.
👂 2. Pes jako čtenář našich emocí
Psi jsou mistři v čtení lidského chování.
Vímají nejen to, co děláme, ale i to, jak se cítíme - tón našeho hlasu, rytmus dechu, postoj těla nebo i mikrovýrazy obličeje. Jak ukazují práce Jamese Serpella a Naomi Rooney (v knize The Domestic Dog, Cambridge University Press, 2016), pes nehodnotí lidi podle dominance, ale podle emoční konzistence - tedy toho, jak stabilně a předvídatelně se člověk chová.
Z behaviorálního hlediska pes neustále sleduje naše signály a přizpůsobuje se jim - proces známý jako sociální učení. Studie Alterisio & D´Aniello (2020) z Univerzity v Neapoli potvrdila, že psi dokážou rozpoznat nejen výraz emocí, ale i jejich kontext - třeba rozdíl mezi opravdovým a napjatým úsměvem.
Psi reagují především na emoční stabilitu člověka. Klid v napjaté situaci pro ně znamená jistotu, zatímco chaotické chování vyvolává nejistotu. Jak zdůrazňuje John Bradshav (2011), právě schopnost číst naše emoce a reagovat na ně udělala ze psa ideálního spollečníka - ne z poslušnosti, ale z porozumění.
💞 3. Citová vazba - "attachment styles" u psů
Behaviorální studie Sary Volsche (2015) a novější výzkumy Kuo & Kessler (2024) prokázaly, že psi vytvářejí vůči svým lidem podobné typy citových vazeb jako děti vůči rodičům.
Rozlišujeme tři základní styly:
- bezpečná (secure) - pes se umí vzdálit, ale vrací se pro jistotu a podporu.
- nejistá (anxious) - pes je přehnaně závislý, bojí se odloučení.
- vyhýbavá (avodiant) - pes působí samostatně, ale vyhýbá se kontaktu po zklamání.
V konečném důsledku pes vytváří nejsilnější vazbu s člověkem, který dokáže rozpoznat a respektovat jeho emoční potřeby. Nejde o vedení ani o kontrolu, ale o vztah založený na vzájemné odezvě a důvěře - princip, který etologie označuje jako secure base effect.
🫀 4. Jak pes reaguje na naši stabilitu
Podle Jones (2022, University of Canterbury) dokážou psi zachytit i jemné změny v tónu hlasu nebo řeči těla, které prozrazují stres či klid. Na tyto signály reagují téměř okamžitě - přiblíží se, ustoupí, nebo nabídnou fyzický kontakt. Jejich mozek tak doslova zrcadlí naše emoce, čímž mezi člověkem a psem vzniká přirozená sociální synchronie - jemný, neviditelný "tanec" emocí.
Pes neustále vnímá naši vnitřní rovnováhu - pozoruje, jak reagujeme, když něco pokazí, nebo jak se chováme, když se sám bojí. Právě tato konzistence - tichý klid v našich gestech a hlase - je pro něj nejsilnějším signálem důvěry. Moderní etologie proto už nemluví o hierarchii, ale o vzájemné regulaci emocí: pes vás nechce vnímat jako autoritu, kterou musí poslouchat, ale jako emoční maják, kterého se může držet i v bouři. A čím víc je ten maják stabilnější, tí hlubší a jistější je vzájemné pouto.
🚫 5. Dominance je mýtus
Takzvaná "teorie dominance" vycházela z chybných interpretací z pozorování chování vlků v zajetí ze 70. let. Z těhto umělých skupin vědci mylně vyvodili, že vlci soupeří o moc - a tento obraz se později přenesl i na psy. Moderní etologové - včetně Vrolijk (2013, Utrecht University) a Bradshaw (2011) ale jasně ukazují, že vztahy mezi psy i mezi psem a člověkem nejsou založené na hierarchii, ale na kooperaci a důvěře.
Rozdíl mezi autoritativním vedením a ovládáním spočívá v tom, že první dává psovi jistotu, zatímco druhé vyvolává strach a pasivitu. Behaviorální analýzy ukazují, že trest a nátlak snižují aktivitu limbického systému spojeného s učením a posilují stresovou odezvu. Jak vysvětluje Sara Volsche (2015), pes vedený trestem se učí reagovat na obavy, ne na porozumění - a tím se vzájemné pouto narušuje.
Podle výzkumu Kuo & Kessler (2024) existují přímé paralely mezi rodičovskými styly a přístupem ke psům. Lidé s tzv. "autoritativním stylem" - tedy laskavě pevní, důslední, ale klidní - vytvářejí nejbezpečnější a nejstabilnější vztah. Naopak "autoritářský" styl založený na strachu a trestu oslabuje vzájemnou důvěru.
💬 „Ale on mě poslouchá na slovo, protože jsem mu ukázal, kdo je tady pánem!“
Zní to logicky - a často to takhle i funguje...na nějakou dobu. Pes v takové situaci ale neposlouchá z respektu, ale ze strachu. Jeho tělo přepíná do obranného režimu, ve kterém se ne učí, jen snaží vyhnout nepříjemné situaci. Zvenku to vypadá jako dokonalá disciplína, ve skutečnosti jde o potlačení chování pod stresovou odezvou.
🐕 A co plemena, která působí „dominantně“?
U některých psů - třeba brazilská fila, akita, kangal, mastif...- může jejich chování působit silněji a sebevědoměji. Nejde však o touhu vládnout, ale o vrozenou ostražitost, nezávislost a rychlou reaktivitu. Taková plemena potřebují člověka, který umí vést klidně, čitelně a důsledně - ne silou, ale kompetencí a získaným respektem z důvěry.
Jak vysvětlují Bradshaw (2011) a Beaverová (2010), psi s vyšší sebekontrolou a instinktem potřebují jasnou strukturu a emoční stabilitu majitele, aby se mohli spolehnout na jeho rozhodnutí.
Není to o dominanci, ale o důvěře v lidské vedení, které dává jistotu i nejsebevědomějším plemenům.
Zdroj: Canva.com
Ať už se podíváme do laboratoří nebo do běžných domácností, jedno zůstává stejné: pes se neřídí tím, kto nejvíc řve, ale tím, u koho se může cítit v bezpečí.
Jenže jak poznat, že právě vy jste pri svého psa tím "jeho člověkem"? Že vás pes nevnímá jen jako zdroj jídla nebo rutiny, ale jako místo, kam se vrací, když potřebuje klid, podporu nebo ujištění?
Odpověď se skrývá v detailech každodenního života.
🐾 10 jasných znaků, že si vás pes vybral za "pána"
- 1️⃣ Sleduje vás očima i bez povelu. Nečeká na jídlo (možná jenom trošku) ani na hru, jen sleduje, co děláte.
- 2️⃣ Vyhledává váš dotek, ne jen pamlsky. Sám přijde, položí vám hlavu do klína, nebo se vás dotkne tlapkou.
- 3️⃣ V nejisté situaci se vrací právě k vám. Na procházce, v cizím prostředí, nebo při neznámém zvuku - pes se instinktivně otočí a vyhledá váš pohled - aby se ujistil, zda je všechno v pořádku.
- 4️⃣ Vaše nálady ho ovlivňují. Změníte tón hlasu, zpomalíte - a pes se zklidní, nebo se naopak znepokojí. Cítí, kdy jste napjatí a jejich tělo reaguje v souladu s vámi.
- 5️⃣ Poslouchá vás i bez přímého povelu. Nemusíte zvedat hlas ani použít povel, pes reaguje na vaše gesto, pohled nebo pohyb. Rozumí vám, protože vás čte, ne proto, že by se vás bál.
- 6️⃣ Od vás si nechá nejvíc. Můžete mu sáhnout do misky, vzít hračku, nebo prohlédnout tlamu. Respektuje vaše hranice, protože cítí že vy respektujete ty jeho.
- 7️⃣ Když jste smutní, zklidní se. Nevyžaduje vaši pozornost, když cítí, že ji potřebujete, dá vám ji.
- 8️⃣ V neznámém prostoru vás hledá očima. Pustíte ho z vodítka, vzdálí se, ale pravidelně se ohlíží. Nehledá povel, jen ujištění o kontaktu.
- 9️⃣ Spí u vašich nohou nebo poblíž. Spánek v blízkosti člověka je znakem důvěry a sdíleného bezpečí - pes ví, že když spí vedle vás, je chráněný.
- 🔟 Ignoruje ostatní, když mluvíte vy. Váš hlas má pro něj prioritu. Soustředí se na vás, protože vaše signály mají pro něj nejvyšší hodnotu.
💞 Jak posílit pouto, když pes patří "víc" někomu jinému?
Možná to znáte - pes se víc těší na partnera, chodí spát k dětem nebo se při nejistotě schová za někoho jiného. Není to zrada - ani vaše chyba. Psy váže k lidem především emoční jistota a předvídatelnost, a tu si v danou chvíli spojují s tím, kdo je pro ně čitelnější a klidnější.
Dobrá zpráva je, že pouta se dá kdykoli posílit. Psí mozek zůstává po celý život otevřený sociálnímu učení a dokáže vytvářet nové asociace - tedy i "novou důvěru".
Zdroj: Giphy.com
🧠 1️⃣ Pochopte, jak pes "čte" vztah
Každá interakce - pohled, dotek, tón hlasu - vytváří v mozku psa chemické spojení mezi vámi a pocitem jistoty. Když jste klidní, přítomní a reagujete předvídatelně, pes si s vámi spojuje aktivaci oxytocinového systému, který uvolňuje napětí a podporuje vnímání blízkosti.
Podle Bernse (2013) a Kikusui (2015) uvolňuje pohled na známého člověka u psů stejné neurochemické reakce jako u lidí při kontaktu s milovanou osobou.
To znamená, že i malé každodenní rituály - pozdrav, dotek, společné chvíle v tichu mají větší význam, než si myslíme.
🤝 2️⃣ Vytvořte společné rituály
Vazbu neposilují velká gesta, ale opakující se malé chvíle - ranní pozdrav, společné procházky, večerní klid. Tyto rituály pomáhají psovi předvídat vaše chování a tím budují jistotu.
Zkuste krátké tréninkové hry, aktivní procházky, pravidelné večerné "seansy" na pohovce. Nejde o výkon, ale o sdílenou pozornost.
🪶 3️⃣ Co rozhodně ne
Je asi přirozené cítit lehkou žárlivost, když pes víc reaguje na někoho jiného. Ale soutěžení o jeho přízeň nebo "testování" koho má raději, může vztah zkomplikovat. Pes totiž vnímá i napětí, které mezi lidmi vzniká, a spojuje ho s nejistotou.
Typické chyby, kterým se snažte vyhnout:
- volání na psa, když je aktivně u druhého člověka,
- záměrné ignorování,
- nadměrné odměňování, nebo trestání
Jak upozorňuje Bradshaw (2011), pes se učí následovat toho, kdo přináší klid, ne chaos. Pokud vztah začne připomínat soutěž, pes si zvolí únikovou strategii – tedy odtažitost.
🌿 4️⃣ Sdílejte klid, ne tlak
Psy nejvíce ovlivňuje emoční ladění člověka. Když jste podráždění, cítí to. Když jste v klidu, mozek psa se synchronizuje s vaším – klesá hladina kortizolu, stoupá oxytocin.
Jones (2022) popisuje tento jev jako „sociální synchronii“, při které se pes doslova ladí na vnitřní stav svého člověka.
Nejde o dokonalost. Stačí, když se naučíte v přítomnosti psa zastavit a zhluboka vydechnout. To je pro něj silnější signál než jakýkoli povel.
🐾 5️⃣ Buďte konzistentní - ne nutně dokonalí
Psi nerozumějí slovům, ale rytmu. Když se chováte předvídatelně, začnou se cítit jistě – i když nejste „nejzábavnější“ člen rodiny. Důležitější než výcvik je důslednost a férovost.
Bradshaw (2011) zdůrazňuje, že stabilní chování člověka posiluje v psím mozku asociaci „tento člověk = jistota“, což je základ silné vazby.
💬 6️⃣ Když se pes víc váže na někoho jiného
Někdy prostě pes preferuje partnera nebo dítě. To ale neznamená, že s vámi nemá vztah. V psí společnosti existuje víc úrovní vztahů – někdo je zdroj hry, jiný klidu, další ochrany.
Pes si tak vytváří síť jistot, ne jediný bod závislosti.
Mýtus, že „pes může mít jen jednoho pána“, vznikl z dob, kdy psi pracovali s jedním člověkem. Dnešní výzkumy ale ukazují, že psi dokážou vytvářet více citových vazeb zároveň – podobně jako lidé. Každý vztah pro ně znamená něco jiného, a všechny dohromady tvoří jejich pocit bezpečí.
A to nejdůležitější? Vztah se psem se nevyvíjí podle síly, ale podle klidu a času. Každý den, kdy s ním mluvíte s respektem, ho učíte, že i vy jste jeho člověk.
❓ Často kladené otázky (FAQ)
🐾 Může mít pes víc než jednoho pána?
Jak uvádí Volsche (2015), psi rozlišují různé typy citové vazby a dokážou je udržovat paralelně – podobně jako dítě k rodičům.
💞 Proč si pes víc oblíbí jednoho člověka?
Podle Bernse (2013) a Bradshawa (2011) aktivuje přítomnost známého, klidného člověka psí centra odměny a bezpečí, která uvolňují oxytocin – hormon lásky a důvěry.
🧍♂️ Může se vazba časem změnit?
Dobrá zpráva je, že i když vazba oslabí, dá se znovu posílit – pomocí společných rituálů, klidu a důslednosti.
🚫 Pomáhá, když „si získám autoritu“?
Volsche (2015) a American College of Veterinary Behaviorists (2014) potvrzují, že poslušnost vycházející ze strachu blokuje učení i důvěru – naopak stabilní, laskavé vedení vytváří loajalitu a hluboké pouto.
🐕 Dá se „přetáhnout“ pes, který víc miluje někoho jiného?
Když pochopí, že jste předvídatelní, klidní a důslední, začne se k vám přirozeně přibližovat.
Je to proces, který se nedá vynutit – ale dá se vybudovat.
🧡 Co je nejdůležitější pro silné pouto se psem?
Silný vztah se nevytváří během tréninku, ale v každodenních drobnostech – v tom, jak psa zdravíte, jak reagujete na jeho pohled, jak dýcháte, když je u vás.
Pes si vás nevybere podle toho, kdo ho naučí víc povelů, ale podle toho, u koho se může cítit v klidu.
🐾 Závěrem: pes nehledá pána, hledá parťáka
Dlouhá léta jsme věřili, že pes potřebuje vůdce - silného, rozhodného, který si umí "zjednat respekt". Dnes už víme, že pravda je mnohem tišší. Pes nehledá pána, ale člověka, který mu bude partnerem, oporou a jistotou.
Ne nadarmo se říká, že pes je nejlepším přítelem člověka.
A aha – všimněte si toho slova: přítelem.
Ne podřízeným.
Ne tím, kdo „poslouchá na slovo“.
Ale bytostí, která nás následuje proto, že nám věří.
A tím člověkem se nestanete hlasitými povely ani silou. Stanete se jím v momentě, když pes pochopí, že i když svět kolem je vzhůru nohama - vy stojíte pevně jako skála a díváte se mu klidně do očí.
A možná právě to je na soužití se psem to nejkrásnější. Že nás učí, co znamená být přítomný, laskavý a důvěryhodný.
📚 Použité odborné zdroje
- Berns, Gregory (2013). How Dogs Love Us: A Neuroscientist and His Adopted Dog Decode the Canine Brain. New Harvest / Houghton Mifflin Harcourt. ISBN 978-0544114517
- Bradshaw, John (2011). Dog Sense: How the New Science of Dog Behavior Can Make You a Better Friend to Your Pet. Basic Books. ISBN 978-0465023484
- Bradshaw, J. W. S., Rooney, N., & Serpell, J. (2016). Dog Social Behavior and Communication.
In: J. Serpell (ed.), The Domestic Dog: Its Evolution, Behavior and Interactions with People (2nd ed.).
Cambridge University Press. ISBN 978-0521608290 - Beaver, Bonnie V. (2010). Canine Behavior: Insights and Answers (2nd ed.). Elsevier / Saunders.
ISBN 978-1437702880 - American College of Veterinary Behaviorists (2014). Decoding Your Dog: Explaining Common Dog Behaviors and How to Prevent or Change Unwanted Ones. Houghton Mifflin Harcourt.
ISBN 978-0547738918 - Cordoni, Giada & Palagi, Elisabetta (2019). Back to the Future: A Glance over Wolf Social Behavior to Understand Dog–Human Relationship. Animals, 9(11), 991. DOI: 10.3390/ani9110991
- Jones, Emma (2022). The Influence of Human Exceptionalism, Dominance and Power on Behavioral Expectations and Canine Consent. University of Canterbury, PhD Thesis.
- Kuo, Chia-Hao & Kessler, Susan (2024). Intergenerational Transmission of Human Parenting Styles to Human–Dog Relationships. Animals, 14(1), 47. DOI: 10.3390/ani14010047
- Volsche, Sarah L. (2015). Human-to-Dog Attachment Systems and the Use of Aversion in Training. University of Nevada, Las Vegas.
- Vrolijk, K.A. (2013). Sense and Nonsense of Dominance Relationships and Hierarchy in Domestic Dogs.
Utrecht University, MSc Thesis. - McGreevy, Paul et al. (2012). An Overview of the Dog–Human Dyad and Ethograms Within It.
Journal of Veterinary Behavior: Clinical Applications and Research, 7(5), 335–347. - Alterisio, Adele & D’Aniello, Bianca (2020). Human-Dog Communication During the Domestication Process. University of Naples Federico II, PhD Dissertation.
- Mech, David L. (1999). Alpha Status, Dominance, and Division of Labor in Wolf Packs.
Canadian Journal of Zoology, 77(8), 1196–1203. DOI: 10.1139/z99-099 - Charles, Nickie; Fox, Rebekah; Smith, Hannah; Miele, Mara (2021). Fulfilling Your Dog’s Potential: Changing Dimensions of Power in Training Cultures. Animal Studies Journal, 10(1).
- Beggan, James K. (2022). How Our Love of Dogs Creates Social Conflict. Routledge. ISBN 978-1032032764
Článek vychází z aktuálních veterinárních doporučení a publikací.
