Upozornění: Informace uvedené v tomto článku mají pouze informativní charakter. Nenahrazují odbornou konzultaci, vyšetření ani léčbu veterinárním lékařem. V případě akutních zdravotních problémů vašeho psa (náhlé zvracení, průjem, apatie, pokud pes sní něco nevhodného apod.) nebo specifických dotazů ohledně péče a výcviku mimo oblast výživy a našich produktů doporučujeme obrátit se na kvalifikovaného odborníka (váš veterinář, psí trenér, chovatel konkrétního plemene apod.). Naším cílem je pomoci vám s výběrem správné výživy nebo produktů z našeho e-shopu, které mohou podpořit zdraví vašeho psa, pomoci předcházet zdravotním problémům nebo zlepšit či vyřešit některé chronické potíže, které lze řešit výživou a vhodnými doplňky. 🐾
Bojoví psi – jedni je zbožňují, druzí se jich děsí. Často opředení mýty a předsudky, tito silní a sebevědomí psi jsou vnímaní jako symbol nebezpečí i odvahy zároveň. Ale co z toho je pravda a co jen výplod senzacechtivých titulků? Podíváme se na nejsilnější a nejnebezpečnější bojová plemena psů bez předsudků – s respektem k jejich historii, povaze i potenciálu.
Zdroj: Canva.com
🎯 Co jsou bojová plemena psů?
Mýtus nebo realita? Kdo určuje, co je „bojové“ plemeno?
Pojem „bojový pes“ vyvolává silné emoce – od fascinace přes respekt až po strach. Ale co přesně toto označení znamená? A kdo vlastně rozhoduje o tom, které plemeno je „bojové“ a které ne?
Ve skutečnosti se jedná o laické a často mediálně konstruované označení, které nemá žádnou oporu v oficiálních kynologických standardech. Organizace jako FCI (Fédération Cynologique Internationale), AKC (American Kennel Club) nebo britský The Kennel Club neuznávají kategorii „bojové plemeno“ – protože neexistuje jasně definovaný ani vědecky podložený rámec, podle kterého by bylo možné plemena takto zařazovat.
Přesto se tento výraz stále objevuje:
- v médiích, často v souvislosti s nešťastnými a dramatickými incidenty,
- v právních předpisech některých zemí, kde se používá jako základ pro regulaci chovu,
- ve veřejné debatě, kde je synonymem pro sílu, nebezpečí nebo nezvládnutelnost.
🧩 Problémem je, že tento pojem ignoruje realitu chování jednotlivých psů, jejich socializační prostředí, výchovu, motivaci a vztah k člověku. Redukuje složité plemenné znaky na jedinou vlastnost – potenciál pro agresi – a to je mimořádně zavádějící.
Ve své podstatě je označení „bojové plemeno“ zjednodušený kulturní konstrukt, který nemá základ v genetice, etologii ani oficiálních normách. Je to nálepka, která často slouží spíše jako zástupný symbol pro lidské obavy, neznalost nebo předsudky než jako reálný nástroj pro hodnocení rizika.
Neexistují špatná plemena, jen špatně vedení psi. A špatně informovaná společnost.
🕰 Historie pojmu „bojový pes“
Slovo „bojový“ v souvislosti se psy nezní jen děsivě – má i hluboké historické kořeny. Psi byli po staletí využíváni jako nástroje moci, ochrany, ale i násilí. Tento původní účel ovlivnil nejen chov, ale i společenské vnímání některých plemen dodnes.
Již ve starověku sloužili silní a houževnatí psi jako spojenci vojáků a lovců. V Mezopotámii i Persii byli cvičeni k boji se šelmami i mezi sebou. Ve starověkém Římě používali legionáři tzv. molossoidné psy – těžké, mohutné psy původem z Epiru, kteří byli vycvičeni k boji na bitevním poli. Tito psi zastrašovali nepřátele, chránili vojenské tábory a účastnili se krvavých střetů.
Ve středověku a novověku se silná plemena využívala především k ochraně majetku, honitby a obrany panství. V 18. a 19. století pak vznikl nový fenomén: organizované psí zápasy, které se odehrávaly ve špinavých arénách Anglie.
🩸 Tito psi – často kříženci buldoků a teriérů – byli šlechtěni k vysoké odolnosti, síle a především ovladatelnosti vůči člověku, protože rozhodčí musel být schopen zápas zastavit bez rizika napadení. To je jeden z nejvíce ignorovaných faktů: tito psi nebyli agresivní vůči lidem – právě naopak, museli být vůči člověku zcela ovladatelní.
Později, zejména v USA, se část těchto psů proměnila v pracovní plemena na farmách, chránili dobytek a majetek. Teprve s rozšířením médií a senzacechtivých zpráv ve 20. století se některá z těchto plemen začala označovat jako „nebezpečná“.
📌 Označení „bojový pes“ tedy nevzniklo na základě vědeckého pozorování nebo etologické klasifikace. Je to historický a kulturní konstrukt, který v mnoha ohledech neodráží současnou realitu daných plemen.
Zdroj: Canva.com
⚖️ Zákony a legislativní označení
Otázka, které psí plemeno je „nebezpečné“, bývá v legislativě často řešena bez přímé vazby na vědecká data nebo chování jednotlivých psů. Výsledkem jsou seznamy plemen, které spíše než prevenci reprezentují společenské obavy a politické tlaky.
V mnoha zemích existují tzv. seznamy potenciálně nebezpečných nebo zakázaných plemen. Tato regulace je často založena na incidentálních útocích, mediálním pokrytí nebo veřejné panice. Co je považováno za „bojové“ či „nebezpečné“ plemeno v jedné zemi, může být v jiné zcela legální a běžně chované rodinné zvíře.
📌 Například:
- Dánsko má seznam 13 zakázaných plemen (Pitbull teriér, Tosa Inu, Americký Stafordšírsky Teriér, Fila Brasileiro, Argentinská doga, Americký buldok, Boerboel, Kangal, Středoasijský ovčák, Kavkazský ovčák, Jihoruský pastevecký pes, Tornjak, Šarplaninak). Porušení zákazu může vést ke konfiskaci a eutanazii psa.
- Norsko zakazuje vlastnictví několika plemen (Americký pitbulteriér, Americký stafordšírský teriér, Fila Brasileiro, Tosa Inu, Argentinská doga, Československý vlčák a jejich kříženci)
- Francie dělí nebezpečná plemena do dvou kategorií – Kategorie 1 (psi útoku): zákaz dovozu, prodeje, vlastnictví; povinná sterilizace a přísná pravidla pohybu (náhubek, vodítko); postihy až 15 000 €; Kategorie 2 (strážní psi): povolení podmíněné atestem, pojištěním a kontrolou; náhubek a vodítko povinné na veřejnosti.
- Velká Británie – Od roku 2024 zcela zakázán American Bully XL. Dlouhodobě také zákaz argentinské dogy, file brasileiro a tosy inu.
- Rakousko – Ve Vídni platí omezení pro několik plemen (Bulteriér, Stafordšírský bulteriér, Americký stafordšírský teriér, Americký pitbulteriér, Neapolská doga, Španělská doga, Brazilská fila, Doga, Bulmastif, Tosa Inu, Pitbulteriér, Rotvajler, Argentinská doga a jejich kříženci). Povoleni jsou pouze psovodi s kvalifikací.
- Německo nechává regulaci na jednotlivých spolkových zemích – každá má jiná pravidla.
- Slovensko eviduje tzv. „nebezpečné psy“ na základě individuálního chování, nikoli plemenné příslušnosti.
V České republice aktuálně neexistuje celostátní oficiální seznam nebezpečných plemen. Zákon č. 246/1992 Sb. o ochraně zvířat proti týrání sice definuje „nebezpečného psa“, ale pouze na základě konkrétního chování – nikoliv plemene. Přesto některé obce mohou vydávat místní vyhlášky omezující pohyb určitých plemen na veřejnosti.
🧠 Problémem těchto seznamů je, že nereflektují individuální povahu psů, výchovu ani míru socializace. Navíc neexistuje žádný vědecký konsenzus o tom, že by určité plemeno bylo geneticky predisponováno k agresi vůči člověku.
📉 Výzkumy potvrzují, že plemeno není vždy hlavní příčinou útoků:
- AVMA (American Veterinary Medical Association, 2014): Plemeno je slabým prediktorem chování. Důležitějšími faktory jsou prostředí, výcvik a způsob chovu.
- Journal of the American Veterinary Medical Association, 2000: Podobně předtím konstatoval, že „Plemeno je slabým samostatným ukazatelem psí agrese. Významnější jsou jiné proměnné.“
- CDC (Centers for Disease Control and Prevention, USA): V roce 2000 přestala CDC vydávat statistiky útoků podle plemen, protože nebyly dostatečně spolehlivé a byly často chybně interpretovány.
Zákazy plemen tak nemusí vždy přinášet očekávaný efekt v oblasti bezpečnosti. Osvědčenější cestou k prevenci rizikového chování bývá důsledná výchova, osvěta majitelů a individuální posuzování každého psa bez ohledu na plemeno.
🧠 Proč je tato nálepka často lživá?
Slovo „bojový“ evokuje obraz nezvladatelného psa s nepřiměřenou agresí. Realita je však mnohem komplexnější – a často zcela opačná.
Označení „bojové plemeno“ automaticky vyvolává asociace s nebezpečím, agresí a ztrátou kontroly. Přesto většina těchto plemen – pokud jsou vedena zodpovědně – patří k těm nejvěrnějším, nejovladatelnějším a nejvíce lidsky orientovaným psům vůbec.
📌 Jejich společným znakem je vysoká energie, síla a pracovní nasazení. A právě proto jsou náročné na vedení, výcvik a každodenní rutinu. Nejsou ale nebezpečné z principu – jsou jen citlivé na to, kdo je vychovává a jak.
Behaviorální odborníci se shodují, že klíčovým faktorem pro vznik problémového chování je nedostatek socializace, frustrace, nevhodné prostředí a stres. Genetika hraje roli, ale není osudem – a rozhodně není jediným nebo hlavním ukazatelem rizika.
🧪 Podle studie publikované v časopise Scientific Reports (MacLean et al., 2022) bylo zjištěno, že plemeno psa vysvětluje pouze asi 9 % rozdílů v chování. Daleko větší vliv mají výchovné metody, zkušenosti psa a prostředí, ve kterém vyrůstá.
🧠 Proto označování plemen jako „bojových“ vytváří falešné představy a může vést k diskriminaci i nepochopení. Nejen ze strany veřejnosti, ale i institucí či adopčních center.
💡 Skutečně rizikovým prvkem není pes jako takový, ale nezodpovědný přístup majitele – ten, kdo psa nevede, nezná jeho potřeby a nepracuje s jeho povahou.
📣 Je načase změnit narativ: nebavme se o „bojových plemenech“, ale o „bojových podmínkách“, které z psů dělají problémové jedince.
Zdroj: Canva.com
🩺 Nejnebezpečnější psi na světě: Co říká statistika?
Jsou některá plemena opravdu nebezpečnější než jiná? A co přesně to znamená – více útoků, vážnější následky, nebo jen větší medializaci? Statistika umí být užitečným nástrojem, ale jen pokud ji správně interpretujeme.
Agrese vs. instinkt – jak číst čísla správně
Pes, který kousne, není vždy agresivní. A pes, který nikdy nekousl, nemusí být nutně neškodný. Agrese je složité, vícedimenzionální chování – a každé jeho zjednodušení může vést k mylným závěrům.
Etologie rozlišuje mezi agresí záměrnou (např. obrana teritoria) a reaktivní (např. strachová, bolestivá, obranná). Mnoho pokousání, které jsou v médiích označována jako „nevyprovokovaný útok“, jsou ve skutečnosti reakce psa na situaci, kterou vnímal jako hrozbu – i když si to člověk nemusí být vědom.
📌 Statistiky o pokousání často nerozlišují mezi:
- obranným kousnutím vs. predátorským útokem,
- agresí ve známém prostředí vs. na veřejnosti,
- situací vyvolanou dítětem, bolestí, dotykem nebo manipulací,
- kousnutím člena domácnosti vs. cizí osoby nebo jiného zvířete.
Například pes, který při ošetření zranění kousne veterináře, nebo pes, který se brání v situaci vysokého stresu (např. na přeplněné akci), se v statistikách často objevuje ve stejné kategorii jako pes, který zaútočil bez varování.
To však nereflektuje skutečnou míru rizika – a může vést k chybnému hodnocení nebezpečnosti plemene nebo situace.
🎯 Další zkreslení statistik vzniká vlivem velikosti psa. Velká plemena mají výraznější čelistní sílu a způsobují vážnější poranění – a tudíž jsou útoky častěji hlášeny a evidovány. Malá plemena, jako jsou čivavy, jezevčíci nebo špicové, koušou častěji, ale následky jsou obvykle méně závažné a často zůstávají nehlášené.
📉 Výsledkem je situace, kdy statistiky nezobrazují skutečný výskyt agrese, ale spíše její mediálně nebo právně zachycený důsledek. To je zásadní rozdíl, který je při interpretaci čísel třeba brát v úvahu.
Etologická praxe proto doporučuje hodnotit agresi individuálně – nikoliv podle plemene, ale na základě historie psa, typu situace, způsobu vedení a konkrétních signálů chování.
Statistiky pokousání podle plemen
📊 Studie CDC (Centers for Disease Control and Prevention, USA, 1979–1998) analyzovala 238 smrtelných útoků. Nejčastěji se v nich objevovali:
- američtí pitbulteriéři,
- rotvajleři,
- němečtí ovčáci.
Od roku 2000 však CDC odmítá publikovat statistiky útoků podle plemen, s odůvodněním, že jsou vědecky neudržitelné – a že nelze spolehlivě určit plemeno útočícího psa na základě výpovědí svědků či médií (CDC, 2000).
📈 Studie AVMA (American Veterinary Medical Association, 2014) doplňuje, že plemeno je slabým prediktorem agrese a že důležitějšími faktory jsou:
- způsob držení psa,
- socializace,
- kastrace,
- zkušenost majitele,
- a prostředí, v němž pes žije.
🇩🇪 V Německu byla v roce 2010 publikována studie veterinární univerzity v Hannoveru, která zkoumala 415 případů pokousání. Ukázalo se, že tzv. bojová plemena tvořila jen 15 % případů. Většinu pokousání způsobili kříženci, labradoři, jezevčíci a kokršpanělé.
🇦🇹 Podobně v Rakousku (Vídeň, 2016) tvořili tzv. „bojoví psi“ jen 10 % z hlášených útoků – většina incidentů byla způsobena psy, kteří nebyli na vodítku nebo unikli ze zahrady.
🇨🇿 V České republice neexistuje jednotná centrální databáze pokousání podle plemen. Informace jsou vedeny na úrovni obcí nebo hygienických stanic – a často bez důsledného ověření identity psa.
📉 Významným problémem statistik je neznalost počtu chovaných psů konkrétního plemene – tzv. prevalence. Bez tohoto údaje nelze spočítat skutečné riziko. Např. pokud v zemi žije:
- 200 000 labradorů a 10 způsobí incident,
- ale jen 5 000 pitbulů a 10 způsobí incident,
statisticky vychází pitbul jako „nebezpečnější“ – přestože jde o identický počet případů.
📌 A konečně, agrese není výhradně vázaná na plemeno, ale často souvisí s prostředím, bolestí, stresem nebo nepochopením signálů psa.
🔎 Důležité: Tento text nepopírá realitu toho, že útok psa může být hluboce traumatizující zkušeností. Každý incident má své oběti – a ty si zaslouží pochopení, podporu a spravedlivé řešení. Cílem je však poukázat na to, že prevence by měla být cílená na chování, nikoli na nálepky plemen.
📺 Kontext je klíčový: co se za čísly často skrývá?
Mediálně sledované útoky psů často spouští vlnu emocí, strachu a někdy i nepřiměřené zákonodárné reakce. Ale pokud se podíváme pod povrch těchto případů, zjistíme, že:
- pes často nebyl čistokrevný – šlo o křížence bez jasného původu,
- nebyl socializovaný, byl zanedbaný nebo dokonce týraný,
- chyběla základní bezpečnostní opatření (únik ze zahrady, absence vodítka či náhubku),
- majitel postrádal zkušenosti se psy, případně se v minulosti dopustil nezodpovědného nebo rizikového chování.
📣 Titulek „Bojový pes zaútočil“ tak často skrývá lidské selhání – nikoli genetickou nevyhnutelnost. Přesun pozornosti od plemene ke konkrétním okolnostem je klíčem k prevenci a férové debatě.
Co většina studií opomíjí?
🧠 Ačkoliv existuje řada studií analyzujících útoky psů, etologové dlouhodobě upozorňují na jejich závažná metodologická omezení. Mnohé z těchto prací neberou v úvahu komplexitu psího chování ani individuální kontext každého incidentu.
- 📉 Studie zřídka hodnotí emocionální stav psa – zda byl pod tlakem, ve stresu, nebo jednal ze strachu či bolesti.
- ⚠️ Chybí jednotná definice „útoku“ – co jeden výzkum považuje za pokousání, jiný může označit jako varování nebo obranné chování.
- 🔍 Zkušenosti majitele, způsob držení psa, prostředí a předchozí varovné signály jsou často opomíjené nebo zcela ignorované.
- 📋 Nezohledňuje se ani výchova, genetické predispozice k úzkosti či frustraci, ani předchozí životní zkušenosti psa – například útoky jiných psů nebo zanedbaná socializace.
📚 Studie Casey et al., 2014, publikovaná v Applied Animal Behaviour Science, dospěla k závěru, že většina případů kousnutí nebyla spojena s plemenem, ale se strachem, bolestivou stimulací nebo teritoriální reakcí. Jinými slovy – útok byl výsledkem konkrétní situace, nikoliv genetického naprogramování.
💡 To potvrzuje i moderní přístup behaviorálních specialistů: každý pes je jedinečný jedinec a jeho chování je výsledkem složité interakce genetiky, prostředí a zkušeností – nikoliv nálepky, kterou mu společnost přiřadí.
Zdroj: Canva.com
🐾 Seznam nejsilnějších bojových plemen psů (TOP 15)
Tato plemena jsou často označována jako „bojová“ nebo „nebezpečná“. Níže najdete objektivní pohled – s ohledem na sílu i specifika chovu a temperament.
- Cane Corso – italský mastin, váha až 50 kg, silný strážce s vysokým loveckým pudem. Mezi lety 1979–1998 se na něj v USA váže 21 smrtelných útoků, ale statistiky neukazují příčiné souvislosti.
- Americký pitbulteriér – často v popředí médií a pojistných černých listin; studie CDC ale ukazují na problematiku plemenných odlišností.
- Americký stafordšírský teriér – podobně jako pitbul ovlivněn bojovým dědictvím, ale časté útoky se odrážejí spíše z výchovy než genetické agresivity.
- Rotvajler – silně teritoriální, někdy dominantní; studie z roku 2008 naznačují vyšší agresivitu vůči cizincům.
- Kangal – turecký ovčák, váží až 65 kg; díky vysoké síle čelistí a instinktu ochranného psa bývá v médiích označován jako nebezpečný.
- Dogo Argentino – lovecký pes na velkou kořist, s vysokou odolností a silným sebevědomím.
- Středoasijský ovčák – mohutné plemeno používané k ochraně stád, silně strážní, s vysokou nezávislostí.
- Kavkazský ovčák – nezávislý, teritoriální a dominantní – vyžaduje zkušeného majitele.
- Tosa Inu – japonský bojový pes, původně vyšlechtěný pro zápasy; dnes vzácné a často regulované plemeno.
- Boerboel – jihoafrický mastif, pracovitý strážce, reaguje silně na střežení rodiny a majetku.
- Bandog – kříženec mastinů s perro de presa, silný a dominantní, ale vhodný pro zkušené majitele.
- Americký buldok – robustní, silné čelisti, ale často překvapivě poslušný při adekvátní výchově.
- Bully Kutta – pakistánský mastin, vysoce dominantní a střežící, často využívaný jako strážce; vyžaduje důsledné vedení.
- Fila Brasileiro – brazilský mastin, silně ochranný, někdy neuvěřitelně oddaný rodině, někdy ovšem nedůvěřivý k cizincům.
- Presa Canario – španělský strážní pes, silný, vhodný jen pro zkušené chovatele.
📝 Poznámka: Kromě výše uvedených se v médiích a legislativních seznamech často objevují také plemena jako doberman, německý ovčák, akita inu, československý vlčák, bulteriér, rodézský ridgeback, čau-čau, basenji, bernardýn – ne vždy však oprávněně. Jejich pověst bývá ovlivněna jednotlivými incidenty, nikoliv celkovou povahou plemene nebo vědeckými daty.
💡 Může být bojový pes dobrý rodinný společník?
Ano, může.
Při správné výchově, socializaci a láskyplném vedení se i pes označovaný jako „bojový“ může stát věrným, stabilním a bezpečným rodinným společníkem – často s výjimečnou oddaností k dětem i dospělým. 🐾
Zdroj: Canva.com
🧬 Temperament vs. výcvik
Povaha psa je výsledkem komplexní mozaiky – genetických predispozic, zkušeností z raného věku, prostředí, výchovy a způsobu vedení. Genetika sice hraje roli, ale není jediným určujícím faktorem. V praxi je často méně důležité „jaký pes to je“ – a mnohem podstatnější „jak s ním jeho člověk zachází“.
„Bojová“ plemena byla v minulosti šlechtěna nejen pro fyzickou odolnost, ale také pro mentální stabilitu, ochotu spolupracovat a poslušnost vůči člověku. Například pitbulteriéři museli být během zápasů snadno ovladatelní i v extrémním stresu – byli-li příliš neřízení nebo útočili na člověka, nebyli do chovu dále zařazováni. To je zásadní rozdíl oproti rozšířenému mýtu o jejich vrozené agresivitě.
✅ Plemena jako americký stafordšírský teriér, americký pitbulteriér nebo bullterier jsou při správném přístupu výjimečně oddaná a vnímavá. Mnohé z nich jsou v USA oficiálně využívány jako terapeutičtí a canisterapeutickí psi, protože jejich schopnost číst emoce a navazovat hluboké pouto s člověkem je mimořádná.
📌 Výcvik však musí být:
- konzistentní – jasná pravidla a hranice,
- pozitivní – bez fyzických trestů, s důrazem na motivaci,
- důsledný – platí vždy, ne jen „když se chce“,
- časný – ideálně začít už v štěněčím věku s prvky socializace.
🌱 Role socializace a prostředí
Každý pes je produktem svého prostředí. Jeho chování formuje soubor zkušeností – pozitivních i negativních – které zažije v klíčových fázích vývoje.
U psů silových a energických plemen je včasná a důsledná socializace naprosto zásadní. Štěně potřebuje poznat:
- lidi různého věku, etnicity a chování (včetně dětí),
- jiná zvířata – psy i hospodářská zvířata,
- různá prostředí – městské ulice, přírodu, hromadnou dopravu,
- různé zvuky, povrchy, situace (návštěvy u veterináře, hluk, samota).
🔑 Klíčem je expozice bez přetížení – tzv. pozitivní socializace. Pokud pes zažívá nové situace v bezpečí a klidu, učí se zvládat stres a reagovat s jistotou místo strachu.
Dalším faktorem je prevence frustrace. Plemena jako stafordšírský teriér, pitbul, cane corso nebo rotvajler mají vysoké nároky na zaměstnání – nejen fyzické, ale i mentální. Nuda a nečinnost mohou vést k destruktivnímu chování nebo frustraci, která se může projevit neklidem až agresí.
🎯 Mentální stimulace zahrnuje:
- čichové hry a hlavolamy,
- pravidelný trénink (i základních povelů),
- zapojení do psích sportů – např. nosework, obedience, dogdancing,
- práci s páníčkem – např. učení triků, vyhledávání předmětů apod.
Zdroj: Canva.com
🪞 Když pes zrcadlí svého pána
Chování psa je zrcadlo přístupu jeho majitele. Pes vedený s láskou, respektem, jasnými hranicemi a konzistencí bude vykazovat stabilní a důvěryhodné chování – bez ohledu na plemeno.
Naopak, pokud je pes vychováván v prostředí nejistoty, trestů nebo emoční nestability, jak jsme již několikrát výše v článku zmínili, může reagovat úzkostí, strachem nebo obrannou agresí. Týká se to nejen bojových plemen, ale i běžných rodinných psů – každý pes vnímá emocionální klima ve své domácnosti.
📚 Studie z oblasti behaviorální psychologie ukazují, že pes je výjimečně citlivý na neverbální signály, hlasový tón i stres svého páníčka. Vědci z University of Vienna (2017) potvrdili, že psi synchronizují hladinu stresového hormonu kortizolu s emocemi svého majitele. Jinými slovy: úzkostlivý člověk mívá úzkostlivého psa.
🎯 Klíčová pravidla pro společnou harmonii:
- Buďte důslední, ale ne tvrdí – pravidla dávají psům jistotu.
- Vyhněte se výbuchům emocí – psi je silně vnímají a absorbují.
- Budujte pozitivní vztah – ne skrze strach, ale skrze spolupráci.
- Reflektujte sami sebe – pokud je pes nervózní, zeptejte se: jak se cítím já?
🛡️ Jak předejít problémům: Zodpovědné vlastnictví
🔑 Klíč k bezpečí není v plemeni, ale v přístupu
Prevence nežádoucího chování nezačíná až při problémech – ale daleko dříve. Stabilní a spokojený pes je výsledkem správné kombinace vedení, socializace a každodenní péče.
📌 Faktory, které významně snižují riziko nežádoucího chování:
-
Socializace v raném věku (8.–16. týden): V tomto klíčovém období se štěně učí, co je „normální“. Seznamujte ho bezpečně s dětmi, dospělými, jinými psy, ruchy města, různými povrchy i samostatností. Každá pozitivní zkušenost zvyšuje jeho budoucí stabilitu chování.
-
Pozitivní výcvik bez fyzických trestů: Využívejte odměny, hlas, pamlsky a hru jako motivaci. Tresty ničí důvěru. Místo „zakazování“ učte psa, co je správné, a posilujte to.
-
Práce se strachem: Pokud pes reaguje úzkostně, netlačte na něj. Pracujte s ním trpělivě pomocí postupné desenzitizace – např. zvykání na zvuky bouřky přes nahrávky s nízkou hlasitostí a odměny.
-
Denní mentální i fyzická stimulace: Každý den nabídněte psovi smysluplnou aktivitu – čichací kobereček, hledání pamlsků, výcvik triků, krátký trénink nebo aport. Nestačí jen fyzická procházka – pes potřebuje i zaměstnat mozek.
-
Režim a prevence frustrace: Psi milují rutinu. Dbejte na pravidelný čas venčení, hry i klidu. Nenechávejte psa bez dozoru a podnětů celý den – střídání činností pomáhá udržet psychickou rovnováhu.
-
Odpovědný výběr plemene: Nevybírejte psa jen podle vzhledu. Zohledněte svůj životní styl, zkušenosti a možnosti – některá plemena nejsou vhodná pro začátečníky.
⚠️ Agrese často nevychází ze psa, ale z chyb v přístupu člověka.
📋 Povinnosti a doporučení pro majitele
Vlastnit psa – zejména silného nebo náročnějšího na vedení – je závazek, nikoli právo. Zákon i etika kladou na chovatele určité nároky, které mají chránit nejen psa samotného, ale i jeho okolí.
Co by měl zodpovědný majitel psa vždy dodržovat:
- Registrace psa – povinná identifikace mikročipem a registrace v příslušném registru.
- Očkování – zejména proti vzteklině (povinné), ale doporučuje se i očkování proti psince, parvoviróze a leptospiróze.
- Vodítko a náhubek – v městském prostředí, při kontaktu s cizími psy nebo lidmi. I dobře vychovaný pes se může leknout či zareagovat nečekaně.
- Pojištění odpovědnosti – kryje škody způsobené psem, je velmi doporučené zejména u větších plemen.
- Výcvik a socializace – nejde o volitelný luxus, ale o základ bezpečného soužití.
- Monitoring chování – každý majitel by měl znát své zvíře. Nezvyklé projevy, změny nálad či reaktivita mohou být známkou nepohody nebo zdravotního problému.
⚠️ Pes není hračka – je to citlivá a inteligentní bytost. Nepřeceňujte své schopnosti – nesprávné vedení může ohrozit nejen jeho, ale i vás a vaše okolí.
🚨 Kdy pes ohrožuje své okolí
Nebezpečný pes není ten, který štěká nebo vrčí – často jde o obranné signály, které předcházejí skutečnému útoku.
Skutečné riziko vzniká tehdy, když pes:
- opakovaně nereaguje na povely majitele v přítomnosti cizích lidí či zvířat,
- vykazuje nekontrolovatelné nebo nevyzpytatelné chování,
- má historii kousnutí bez předchozího varování,
- projevuje vysokou teritoriálnost mimo domovské prostředí,
- je držen ve špatných podmínkách bez kontaktu s lidmi, bez stimulace nebo bez výcviku.
Signály varující před potenciálním rizikem:
- ztuhlé tělo a napjatý postoj,
- intenzivní oční kontakt bez mrkání,
- zvedání pysku, vrčení či štěkání s výpady,
- odmítání kontaktu nebo ústupu do kouta (obranná agrese).
Je důležité chápat, že chování psa má vždy kontext. Rizikové situace bývají výsledkem kombinace nepohody, stresu, strachu nebo nedorozumění mezi psem a okolím.
Zdroj: Canva.com
💬 Je čas přestat démonizovat psy
🕊️ Respektujme jejich sílu, ale nešiřme strach. „Bojová plemena“ nejsou zlem, které je třeba vytlačit ze společnosti – ale výzvou, kterou je třeba chápat s respektem, odborností a empatií. Pes není karikatura násilí, ale zrcadlem svého prostředí, vedení a lidského přístupu.
Démonizace konkrétních plemen neřeší skutečný problém. Ten leží v rukou nás lidí – v (ne)zodpovědném chovu, (ne)dostatečné socializaci a přístupu ke vzdělání budoucích i současných majitelů.
✅ Mějme odvahu vidět každého psa jako jedince – ne jako stigmatizovaného zástupce své rasy.
❓ Vaše nejčastější otázky na téma :Nebezpečná psí plemena
Které plemeno psa je nejnebezpečnější na světě?
Proč jsou některá plemena zakázaná v Evropě?
Může být pitbul dobrý rodinný pes?
Co dělat, když se bojové plemeno chová agresivně?
Jsou bojová plemena vhodná pro začátečníky?
📚 Použité odborné zdroje
- Welfare Implications of Breed-Specific Legislation. American Veterinary Medical Association (AVMA) / 2014
- Breeds of dogs involved in fatal human attacks in the United States between 1979 and 1998. Sacks, J. J. et al. / 2000
- Dog-Bite-Related Fatalities and Policy Implications. Centers for Disease Control and Prevention (CDC) / 2000
- Dogs mirror owner’s stress levels. Roth, G. et al., University of Vienna / 2017
- The Dog: Its Behavior, Nutrition, and Health. Case, Linda P. / 2013
- Nutrient Requirements of Dogs. National Research Council (U.S.) / 1985
- Infectious Disease Management Handbook. Heroes for Healthy Pets / 2020
