Appenzellský salašnický pes - zdraví a péče

FCI skupina 2

Zdroj: Google.com

Původ plemene Appenzellský salašnický pes

Původ Appenzellského salašnického psa sahá do oblasti švýcarského kantonu Appenzell, kde byl po staletí nepostradatelným pomocníkem místních farmářů. Tito psi byli využíváni k pasení a ochraně dobytka, ke střežení statků i k tahání menších vozíků. Díky své síle, vytrvalosti a vrozenému instinktu hlídače se stali nedílnou součástí života horských obyvatel.

První písemné zmínky o appenzellském typu psa pocházejí z roku 1853. Odborníci se domnívají, že jeho dávní předkové sahají až k molossoidním psům přivezeným do alpské oblasti Římany, kteří se zde křížili s původními švýcarskými pracovními psy. Z tohoto spojení vznikl odolný, všestranný a temperamentní horský pes, přizpůsobený tvrdým podmínkám života v Alpách.

Až do konce 19. století se Appenzellský salašnický pes množil přirozeně, bez jednotného chovatelského vedení – výběr psů se řídil především pracovní užitností a povahou.
Zlom nastal díky Maxu Sieberovi, který na přelomu 19. a 20. století inicioval organizovaný chov a sjednocení typu plemene. V roce 1906 byl ve Švýcarsku založen první oficiální klub Appenzellského salašnického psa, který začal vést plemennou knihu a dbát na čistotu chovu.

Autorem prvního oficiálního standardu byl profesor Albert Heim, významný švýcarský zoolog a kynolog. Jeho standard byl přijat v roce 1914, čímž bylo plemeno oficiálně uznáno a Appenzellský salašnický pes se stal samostatným švýcarským národním plemenem.

Po svém uznání se Appenzellský salašnický pes rychle rozšířil po celém Švýcarsku a postupně i do dalších zemí – Německa, Rakouska, Itálie a později také do USA. Díky své pracovitosti, inteligenci a oddanosti si získal pevné místo nejen jako pastevecký pes, ale i jako věrný rodinný společník.

Appenzellský salašnický pes patří mezi čtyři tradiční švýcarská salašnická plemena – spolu s bernským, entlebušským a velkým švýcarským salašnickým psem. Od ostatních se liší především svou živější povahou, výbornými reflexy a vysokou učenlivostí.
Přesto si dodnes zachovává svůj původní charakter – je to pracovitý, statečný a oddaný pes, který má silný vztah ke své rodině a přirozenou potřebu chránit ji i své území.

Povaha plemene

Appenzellský salašnický pes je vynikající strážce se silným ochranným instinktem a vysokou mírou ostražitosti. Je přirozeně nedůvěřivý vůči cizím lidem a nedá se jen tak lehce „podplatit." Tento pes potřebuje včasnou a důslednou socializaci, aby se z něj stal vyrovnaný společník. Již od štěněcího věku je důležité, aby se seznamoval s různými situacemi, lidmi, jinými psy a prostředím. Při správném vedení je Appenzellský salašnický pes loajálním, oddaným a hravým členem rodiny, který vyžaduje aktivní životní styl. Má vysokou potřebu pohybu, je nadšeným aportérem a milovníkem vody, což ho předurčuje ke sportovním aktivitám, jako jsou agility, poslušnost a práce v záchranných službách.

Vzhled plemene

Appenzellský salašnický pes je středně velký, kompaktní pes s kvadratickou stavbou těla, který na první pohled působí vyrovnaně a harmonicky. Jeho tělesné proporce i výraz odrážejí pracovní původ – sílu, hbitost a odolnost.

• Výška v kohoutku: 48 – 58 cm – ideální výška u psů je přibližně 54 cm, u fen 52 cm (s tolerancí ± 2 cm).
• Váha: 25 – 32 kg (podle pohlaví a tělesné stavby)

Hlava má mírně klínovitý tvar, dobře vyvážený vůči tělu. Lebka je mírně klenutá, čelo plynule přechází do rovného nosního hřbetu.
Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, s bystrým a živým výrazem. Barva očí je tmavě hnědá až oříšková – vždy v souladu s odstínem srsti.
Uši jsou vysoko nasazené, trojúhelníkového tvaru, v klidu přiléhají k lícím a při pozornosti se mírně zvedají.

Tělo je dobře osvalené, pevné a kompaktní, s rovnou hřbetní linií a výrazným hrudníkem. Krk je středně dlouhý, silný a elegantně nesený.
Appenzell působí pružně a energicky – jeho pohyb je živý, prostorný a lehký, což dokonale odráží jeho pracovní všestrannost a obratnost v terénu.

Ocas je vysoko nasazený a nesený v charakteristickém oblouku nad hřbetem – tzv. ringtail. Je to jeden z typických znaků plemene, který podtrhuje jeho temperamentní projev a sebejistotu.

Srst je krátká, přiléhavá, lesklá a hustá, s bohatou podsadou, která dokonale chrání před nepříznivým počasím. Díky ní je pes výborně přizpůsoben i chladnému horskému klimatu.

Typické je tříbarevné zbarvení:

• základní barva je černá, méně často havanská hnědá,

• hnědo-červené pálení se nachází nad očima, na tvářích, hrudi a končetinách,

• bílé znaky jsou symetricky rozloženy na hlavě (lysina), hrudi, tlapkách a špičce ocasu.

Péče o plemeno

Appenzellský salašnický pes je pro majitele v tomto ohledu skutečně „bezúdržbové“ plemeno. Jeho krátká, hustá a lesklá srst s jemnou podsadou odpuzuje nečistoty i vodu, takže běžné koupání není nutné. Péče o srst spočívá především ve vyčesávání během období línání, kdy pes mění podsadu – obvykle dvakrát ročně. Mimo toto období stačí občasné přetření gumovou rukavicí nebo kartáčem s měkkými štětinami, které odstraní prach a uvolněné chlupy.
Díky tomu, že srst přirozeně odolává vlhkosti a špíně, si Appenzellové zachovávají upravený vzhled bez nutnosti časté koupelové péče – což majitelé velmi oceňují.

Ačkoliv srst nevyžaduje složitý grooming, základní pravidelná údržba je pro Appenzella stejně důležitá jako u jiných plemen:

• Uši: kontrolujte a čistěte alespoň jednou za týden, zejména po koupání nebo dešti — předejdete tak zánětům.

• Drápy: zkracujte podle potřeby, přibližně jednou měsíčně. Psi, kteří se pohybují na tvrdém povrchu, si je často obrušují přirozeně.

• Zuby: doporučuje se pravidelné čištění nebo používání dentálních žvýkacích pamlsků — předchází to tvorbě zubního kamene.

• Oči a tlapky: po delších procházkách v přírodě zkontrolujte, zda nejsou podrážděné nebo mechanicky poškozené.

Zdraví plemene

Appenzellský salašnický pes patří mezi nejzdravější a nejodolnější švýcarská plemena. Díky pečlivé práci chovatelů, důsledné kontrole linie a přirozenému výběru si plemeno uchovalo výbornou vitalitu i genetickou stabilitu.
Při správné péči, vyvážené výživě a dostatku pohybu se Appenzell běžně dožívá 12–14 let.

Appenzell je pes s pevnou imunitou a výbornou fyzickou odolností. Je přizpůsoben aktivnímu životu v drsných horských podmínkách, dobře snáší chlad i vlhkost a má mimořádně silný pohybový aparát.
Jeho genetická základna je velmi čistá – ve srovnání s jinými švýcarskými salašnickými plemeny (zejména bernským) se u Appenzellů vyskytuje minimum dědičných onemocnění.

Plemeno netrpí žádnými závažnými dědičnými chorobami, přesto se v chovu standardně vyžadují preventivní zdravotní testy, které pomáhají udržovat populaci v dobré kondici:

• Dysplazie kyčelních kloubů (HD) – povinné vyšetření u všech chovných jedinců.

• Dysplazie loketních kloubů (ED) – doporučené, často povinné podle chovatelského klubu.

• Luxace pately (PL) – méně častá, ale testování se doporučuje zejména u chovných fen.

Tyto testy zajišťují dlouhodobou udržitelnost zdravé populace a minimalizují riziko přenosu skrytých genetických vad.

Při dobré péči, pravidelném pohybu a kvalitní stravě patří Appenzell mezi nejzdravější středně velká plemena vůbec.

🥩 Výživa Appenzellského salašnického psa

Appenzellský salašnický pes je aktivní a pracovně založené plemeno, které potřebuje vyvážený přísun kvalitních živin. Správná výživa je základem jeho dlouhodobé vitality, zdravých kloubů i silné imunity.

Základem by mělo být kompletní, vysoce kvalitní krmivo s optimálním poměrem živočišných bílkovin, tuků, vitamínů a minerálů.
Ideální volbou jsou superprémiové granule pro střední až velká aktivní nebo pracovní plemena, které odpovídají přirozeným potřebám Appenzella.

Denní dávku je vhodné rozdělit do dvou menších porcí a po krmení psovi dopřát klid, čímž se sníží riziko zažívacích potíží.
Pravidelně kontrolujte hmotnost, kvalitu srsti a vitalitu – tyto ukazatele spolehlivě napoví, zda je výživa správně nastavená.

O autorce

Jsem součástí týmu Panakei, kde se dlouhodobě věnuji výzkumu v oblasti výživy, zdraví a celkové péče o psy. Každý článek, který zde publikujeme, vychází z propracované interní metodiky – propojujeme nejnovější vědecké poznatky, klinické studie i konzultace s veterináři a dalšími odborníky z praxe.

 

Specializuji se na témata spojená s výživou, zdravotní prevencí, chováním i každodenní péčí. Naším cílem je tvořit kvalitní, ověřený a srozumitelný obsah, který pomáhá majitelům psů rozhodovat se informovaně a s respektem k individuálním potřebám každého zvířete.

Kristína  | Panakei.cz